Na cestě tmou, avšak ve Světle...

Neděle Proměnění (poslední po Zjevení; RCL: Transfiguration Sunday)

2 Kr 2, 1-12/ Ž 50, 1-6/ 2 K 4, 3-6/ Mk 9, 2-9

Dnes se budeme "maličko" zabývat epištolou. O nanebevzetí Elijášově a o proměnění na Hoře uslyšíte víc v našem podcastu.

Opět to bude asi těžké a málo akční. To Elijášovo nanebevzetí je super-akční příběh. Ale jsem přesvědčen, že to vydržíte. Možná to bude taky chaotické. Omlouvám se. Lépe to asi nedovedu :-)
Spojnici mezi epištolním úryvkem a evangelním příběhem o proměnění Ježíše na hoře tvoří motiv světla Boží slávy (=Přítomnosti) osvěcující srdce a vycházející z Kristovy tváře. Tak to viděli oni 3 apoštolé na Hoře.

Jak lze vidět toto světlo? Proč ho někdo vidí a druhý ne?

Sled Pavlových myšlenek bývá velmi komplikovaný. Ale zkusíme jít kousek s ním.

Celé to začíná řečí o evangeliu. Pravda evangelia je otevřená, zjevná, průzračná. Prostě, není to nic esoterického. Evangelium je tu pro každého. Stejným směrem jde i apoštolův poukaz na svědomí. Svědomí je univerzální. Každý člověk má svědomí. Svědomí pomůže najít cestu. Naše kultura chápe svědomí spíš jako nějaký vnitřní soud našeho jednání. Dobré svědomí nám dělá dobře. Špatné svědomí nás třeba hryže. To jistě ano, ale svědomí představuje jakýsi souhrn niterného vědomí a povědomí. Co jsme to vlastně zač a jaké je naše místo v řádu bytí. Tak svědomí člověku řekne: "Ano, toto je dobré. Ano, Kristovo evangelium je dobré. Toto je dobrá cesta."

Tak kde je problém? Někdo má zákal mysli nebo vnitřní mlhu, pro kterou nemůže spatřit to, co je jasné. Kde se vzala? Dal ji Bůh? Brání Bůh některým lidem vidět světlo evangelia? Má Bůh zájem na tom, aby někdo evangeliu neuvěřil? Kdepak! Bůh tohoto světa. To je řečeno obrazně. Vládce vzpoury proti Bohu mlží a překrucuje věci.

Těm, kdo spějí k záhubě, je pravda evangelia zahalena. Nasměrování člověka je tu důležité. Máme-li se orientovat v životě, tady musíme začít. Kam fakticky směřuji? Kam mě moje kroky, jednotlivá rozhodnutí vedou? Jaká tendence se projevuje v mém životě? Je-li život cesta (a to je), vím, kam jdu? Jdu-li opačným směrem, neuvidím světlo evangelia. Ale dokud jdu, můžu změnit své nasměrování. Třeba o 180 stupňů. Není divu, že nerozumím evangeliu, když se Bohu vzdaluji. Ale můžu obrátit směr. Pak mi začne svítat.

Bůh tohoto světa oslepil mysl (ř. noémata). Na co Pavel myslí, když píše o mysli? Co v nás poznává Boha a komunikuje s ním? Antický člověk (a sv. Pavel spolu se všemi apoštoly je antický člověk.) spojoval to, co v člověku věří, poznává Boha a modlí se, s myslí. Řecký výraz: nús (a jeho deriváty: noein = vnímat, poznávat, nahlédnout; noéma = myšlenka, záměr /často spíše v negativním smyslu/). Myslí poznáváme Boha. Naše mysl se modlí. V duchovním životě jde o to očistit svou mysl, zklidnit ji, aby se v ní odrážela sláva Boží, jako se odráží třeba nebe na hladině čistého horského jezera. Tam a tak můžeme spatřit toto Kristovo světlo v jeho tváři. Pochopit, že on (=Ježíš) je nejskutečnější a nejčistší obraz Boží. A v jeho pohledu se rozzáří i náš život. O to jde Bohu. Abychom přesně toto poznali i my. A všichni. Nepoznám to na povrchu. Ale můžu sestoupit (anebo vystoupit) na jinou rovinu, kde je toto poznání přístupné.

"Přesně to jsme poznali my," píše Pavel. Mluví za sebe a za své spolupracovníky a společníky, ale taky za všechny apoštoly a za všechny křesťany. Spatřili jsme (uvědomili si), že Kristova tvář nám zprostředkovala světlo Hospodinovy přítomnosti. Úplně nás "dostalo". Úplně nás to nadchlo. A my nechceme nic jiného než se o to s vámi podělit.

Světlo vyzařující z Kristovy tváře znamená: Ten, který byl ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých a to jednou provždy nám zprostředkovává toto světlo. Je je zcela zásadní souvislosti: Ježíš – ukřižovaný – vzkříšení – světlo. Připomíná to řecký nápis na kříži nalezeném v Sadech u Uherského Hradiště: Christos – fós – zóé – niké. Kristus – světlo - život – vítězství.

Ještě pořád jsme na cestě. Doléhá na nás někdy únava a starosti. Mnohé nevíme. Jdeme tmou. Ale naše putování ozařuje toto zvláštní světlo Boží přítomnosti. Svítí nám prostřednictvím Ježíšovy tváře. Tam, kde se setkáváme s Ježíšem, tam jsme už teď ve světle jeho Tváře. Kéž se nám dostává tohoto poznání!