Můj Pán! Můj Bůh!

2. velikonoční A

Sk 2, 14a. 22-32/ Ž 16/ 1 P 1, 3-9/ J 20, 19-31

První čtení dnes obsahovalo část řeči apoštola Petra o Letnicích (těch Letnicích). Mluví k židovským poutníkům. To, co to vidíte, souvisí s Ježíšem. On byl vydán, odsouzen a ukřižován zemřel. Udělali to lidé, ale byl to Boží plán. A Bůh Ježíše taky vzkřísil. Na základě těchto událostí můžeme tady dnes mluvit a nebát se.

Ježíšovo vysvobození ze smrti naznačují už prorocká Písma. Třeba žalmy. Konkrétně ten 16. David v něm nemluví o sobě, ale o svém Potomkovi. Neskončí navždy v podsvětí. Nezůstane ve hrobě ani v jámě. Nerozpadne se v prach. Bůh ho povede cestou života (k životu). Budou spolu (Bůh a Potomek) tváří v tvář. Odtud má David naději a radost. Může být klidný, protože ví, že smrt není konec ani propad do definitivní nicoty.

Totéž slovo smíme vztáhnout i na sebe. I když nás čeká smrt těla, smíme doufat, že to nebude konec. Pořád budeme před tváří Boží. Pořád budeme s ním. On nás vyvede ven do života.

V 1. Listu Petrově zaznělo, že jsme se Ježíšovým vzkříšením nově narodili k živé naději. Smíme doufat, že nás Bůh znovuzrodí k životu, který neumírá. Protože Bůh je velice milosrdný. Jeho láska a empatie překoná všechny síly. I samo peklo a podsvětí. Ježíšovo vzkříšení znamená: Máme naději. Skutečnou naději. Máme budoucnost. Zatím není vidět, ale už začala. Až se ukáže, budeme všichni žasnout. Bude to lepší, než ty nejodvážnější sny. Protože Bůh je tak velice milosrdný.

První dary této budoucnosti jsou: pokoj a odpuštění. Nový začátek, nezatížený minulými chybami. To mají učedníci dosvědčovat. Bůh v tomto Ježíšovi nabízí nový začátek. Do života každého může vstoupit dobrá změna. Každému se otvírá tato šance. Ta úleva! Ta svoboda!

Nemusíme být smutní nebo se cítit o něco ochuzeni, že jsme vzkříšeného Ježíše neviděli na vlastní oči. Kdo věří, je blahoslavený. Víra neznamená naivitu či lehkomyslnost. Neznamená to věřit čemukoli a komukoli. Víra se ptá. Víra hledá. Víra se zajímá. Víra hledá pravdu. Taková je víra Davida a Jóba a všech starozákonních svědků Hospodinových. Stejná je i víra Petrova a Tomášova. Ve víře jde o pravdu. Nikoli o vzedmutí emocí. Sama víra v to, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých, že v něm je při díle - tady mezi námi - sám Bůh (viz Tomášovo: "Můj Pán! Můj Bůh!") se ukáže jako cesta k nevýslovnému štěstí. Takové štěstí nikdy nezvadne, nezevšední, ale zůstane.

Máme budoucnost. Dobrou. Už začala.

Tak jistě, jako Ježíš vstal z mrtvých.