Moc pravdy… (Kristovo vládnutí)
34. během roku B
2 S 23, 1-7/ Ž 132/ Zj 1, 4b-8/ J 18, 33-37
Ježíš je nejskutečnější král. Na konci to všichni uvidí a
bude to nad slunce jasné. Ale král je už teď. Ta změna, ke které dojde, spočívá
v odhalení toho, co je skryto.
Čím se tato nejskutečnější moc vyznačuje? Nejlépe to poznáte, když
zaměříte svou pozornost na Ježíše.
V Bibli často potkáme, že Bůh jedná rád skrze lidi, na nichž nic
zvláštního neuvidíte. Nejzřetelnější je to na Ježíšovi. Boží jednání bývá
paradoxní. V Ježíšovi to dosahuje vrcholu.
Evangelní čtení dnes tvoří malý úryvek z Janových
pašijí. A sice setkání a dialog mezi Pilátem a Ježíšem.
Ten první reprezentuje největší mocnost tehdejšího světa. Ten druhý patří
malému národu, podrobenému této velmoci. Navíc jeho osobní postavení je
skutečně nezáviděníhodné. Obviněn z poměrně vážného zločinu stojí před
svým soudcem. Méně rovné partnerství v rozhovoru si snad ani nelze
představit. Je jasné, kdo tu má moc, a kdo tu je bezmocný. Jenže… Zdání
klame.
"Tak jsi, Ježíši, král?" "Moje království není z tohoto
světa." "Tak jsi král?" "Ty sám to říkáš."
Trochu to připomíná "honičku kolem stolu". Neuniká Ježíš jen tak
před jasnou odpovědí? Skutečně?
Něco se tu ale přece jen dozvídáme.
Tak Ježíš je i v této situaci (= jako adept trestu smrti) svobodný.
I vůči svému soudci si zachovává svobodu. Nebojí se.
Vidí skutečnou moc jinde než v Římě. To mu dává onu svobodu. Kéž
bychom se k ní aspoň trochu přiblížili i my. Moc bych si to přál a taky
vám.
Tato skutečná moc nepotřebuje armádu, zbraně, donucovací aparát. Spoléhá na sílu pravdy.
Nedivil bych se tomu, kdyby někdo na to reagoval slovy: "Taková
pošetilost!" "Co znamená síla pravdy v našem světě? Vždyť se my
lidé známe. Víme nebo tušíme, jak to ve světě chodí. Pravda je dobrá, ale
tak slabá."
A přece Bůh důvěřuje, že pravda je silnější než cokoli. Vzpomeňte na ten
příběh o soutěži pážat na dvoře perského krále Dareia z 3. Ezdrášovy
3.
"Já jsem se proto narodil, abych vydal svědectví pravdě."
Kristus tím říká: "Jediné, na co spoléhám, je síla pravdy. Jsem tady, abych
připomínal tuto moc." Svědectví může být podáno slovy, ale životem a
smrtí. (Ono to spolu úzce souvisí.) Žiju a, bude-li třeba, umřu, abych
připomínal tuto moc pravdy.
Jak známo, Pilát nechápe. Ježíše to nepřekvapí. Někomu to nebude dávat smysl,
ale kdo je z pravdy, ten slyší a "nějak" chápe. To však neznamená,
že by někomu tato možnost slyšet a "nějak" pochopit byla upřena. Být
z pravdy neznamená nějakou osudovost. Z pravdy je ten, kdo
je… teď, jak to říct? Otevřený? Nic lepší mě nenapadlo. Ale vás třeba
napadne. Ale to "otevřený" zas není až tak špatné. Ono se to slovo dnes používá
příliš a tak ztrácí sílu. Být z pravdy je věcí rozhodnutí.
Kdo je přitahován k tomu, co je skutečné, kde jde opravdu o život a o smrt, o to, co má smysl, je přitahován ke Kristu. Tam někde vládne Kristus už dnes.
Další zdroj poznání této skutečné moci nabízí úryvek z Janovy apokalypsy. Jenom vypíchnu pár slov. Věrný svědek. Prvorozený z mrtvých. Vládce králů země. Jenž nás miluje. A svou krví nás zprostil hříchů. A učinil nás královským kněžstvem.
Určitě by nebylo od věci promýšlet tato slova jedno po druhém. Nebo aspoň to jedno, které nás obzvlášť zasáhlo.
Věrný svědek si stojí za tím, co dosvědčuje. I za cenu života.
Pán živých a mrtvých. Garant Božího přemožení smrti před všemi syny a dcerami smrti. Dal svůj život, aby přemohl všechno nepřátelství k Bohu. Proto je skutečným Pánem.
Navzdory všem nepříjemným a bolestným věcem, které se kolem nás a ve světě dějí. Které my ne a ne pochopit… natož se s nimi smířit… Ale kdo je z pravdy, ten slyší a "nějak" rozumí…