Mládenečkové Boží…

1. po Narození C
1 S 2, 18-20. 26/ Ž 148/ Ko 3, 12-17/ L 2, 41-52

V prvním čtení jsme dnes nahlédli do typické starozákonní rodiny. Elkána, Chana a Penina, jeho dvě manželky a pak děti. Nevíme, kolik jich bylo, ani jak se jmenovaly. Až na jednoho. Toho, který nepřicházel. Maminka Channa, o ní jsme trošku mluvili těsně před Vánoci, si ho těžce vyprosila na Hospodinu. Byla totiž neplodná. A strašně ji to trápilo. Její muž ji moc miloval, ale ona byla bez dítěte nešťastná. V chrámu se modlila za dítě tak zvláštně, že ji kněz považoval za opilou.
Mládeneček Samuel, což znamená "Slyšel Bůh", je tím vymodleným dítětem.
Vyrůstal v Šílu, kde tehdy byl chrám. A učil se tam na kněžského pomocníka. Takového řekněme profi ministranta. Bůh s ním však měl jiné záměry. Ale to je jiný příběh.
Mládeneček oděný efódem. V nejstarších textech se o efodu mluví, aniž se vysvětluje, co to bylo. Prostě, efód. "Vy nevíte, co to je efód?" Asi to byla součást kněžského roucha. Něco jako alba nebo rochetka. Myslím, že ze lnu. To říkám pro ty, kdo mají len v oblibě.
Přisluhoval při bohoslužbách. Možná doplňoval olej v kahanu. Možná zapaloval světlo večer a zhasínal ráno. Možná něco podržel a podal. Možná tam hlídal a možná tam i spával. Prostě Boží dům byl jeho domovem. Se svou rodinou se vídal asi jednou za rok, když šli na pouť.
Denně vídal kněze Élího a jeho dva syny Chofního a Pinchase a další chrámový personál. A pak různé poutníky, protože do Šíla přicházel celý Izrael. Kněžská rodina kupodivu :-) nebyla dobrým příkladem pro mladého Samuela. Élí byl hodný, ale jeho synové zřejmě darebáci. Chovali se tak, že Izraelci nebrali oběti moc vážně. To je, jako kdyby nebrali vážně Boha vůbec. Kdo pracuje se svatými věcmi, nachází se ve velmi rizikovém prostředí. I dnes. Ale Samuel byl vůči skandálnímu chování mladých kněží imunní. Boží milostí. Díky němu lidé viděli i něco dobrého. To samo o sobě už je úžasná věc. A co teprv až Samuel začne prorokovat!
Náš lekcionář to čtení trochu zkrátil. Co vynechal? Že Bůh Chaně a Elkánovi dopřál další 3 syny a 2 dcery. To už je, panečku, pořádná rodina! A to je jen část! A pak se tam mluvilo o těch kněžských nezbednících. Ale to není žádná legrace. Je to strašně, strašně smutné. A nebezpečné.

V evangeliu máme dalšího mládenečka. Jmenuje se Jošua a je z Nazareta. Má 12 roků. Za rok bude podle židovské tradice dospělý tj. za sebe odpovědný. Se svou rodinou a známými a kamarády se vypravili na velikonoční pouť do chrámu v Jeruzalémě. A on se tam pozdržel. V chrámě. Poslouchal, jak si učenci povídali o Tóře, a moc ho to zaujalo. Dokonce se sám do debaty zapojil. A to výborně. Tam se cítil dobře. Zapomněl pro to i na svou rodinu a připravil jim velmi nepříjemné chvilky.
"Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali!" "Jak to, že jste mě hledali?" Kde jinde bych mohl být než tam, kde jde o to, co je mého Otce? Vždyť tady jsem doma.
To je taková ta bolest každého rodiče a každého dítěte. Děti rostou a osamostatňují se. Mají své názory, představy a přání. To soužití se mění. Nejednou to zabolí. Nejednou to vyvolá nelad. Ale díky lásce se tím dá projít až ke zralému soužití.
Vrátil se s nimi. Dělal tu tesařinu. A dospíval a byl sympatický Bohu i lidem.

Jakékoli lidské soužití potřebuje lásku. Lásky udrží všechno pohromadě. Jak by to mohlo a mělo vypadat, píše apoštol do Kolos. V takové té parenetické části. Parenetický by se česky řeklo asi "nabádavý". Tedy v nabádavé části.
Pořád nám to má co říct. Vezměte si to doma v klidu a pomalu přečtěte a přemýšlejte o tom. Jak žít a co dělat, aby naše domovy a pracoviště byly naplněné láskou? Neříkám, že je to stoprocentně jistý způsob, jak toho dosáhnout. Ale takové ty důležité body tam určitě najdete.