Mít či být?

22. Během roku B

Pís 2, 8-13/ Ž 45, 2-3.7-10/ Jk 1, 17-27/ Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23

Dnešní čtení se zdají být celkem jasná. Až na "nějaké ty maličkosti".
Třeba: "chránit se před poskvrnou světa". To bylo ve druhém čtení. Jak jsem k tomu přišel, pochopíte, když si poslechnete náš podcast až úplně do konce :-). [řecky: ἄσπιλον ἑαυτὸν τηρεῖν ἀπὸ τοῦ κόσμου.] Doslova "neposkvrněného sebe sama držet od světa". Ale to nám taky moc nepomohlo. Ten doslovný překlad.
Ono to vypadá jako protimluv vůči evangelnímu vyučování o tom, co člověka poskvrňuje. Tak znečišťuje nás svět anebo naše srdce?
Ano i ne. Němci pro to mají to pěkné spojení jein (Ja, nein). "Svět" má víc významů. Není to jen "to venku", ale taky "to v nás". Jsou to vztahy a vazby, ve kterých žijeme. A ty jsou jak vnější, tak i vnitřní. Svět v Bibli to je jak "dobré Boží stvoření", tak i "to padlé stvoření". Současně A i B. A mnohé další.

Ale pořád zůstává otázka, co to je "ta poskvrna světa" nebo "ten svět". Výklad evangelického novozákoníka Josefa B. Součka k tomu uvádí, že se tím nemyslí popírání darů a možností dobrého Božího stvoření. Svět není principiálně zlý a nečistý. Vždyť je to dobré Boží stvoření.
Není to ale ani nemístné soustředění se na vlastní osobní dokonalost bez lásky.

Tak víme, co to není. A teď konečně: co to je. Snad :-)
Praktikování křesťanské víry nás má vést také ke správnému vztahu ke světu. Předně nemáme být spoutáni mocnostmi světa.
Můžeme si pod tím představit spoléhání na majetek, na naše možnosti a schopnosti, naše sobecká sebestřednost. Na straně jedné. Možná ale také kapitulace před naší neschopností a malomyslnost z naší slabosti na straně druhé. Fixace na to, co mám anebo na to, co nemám. To nám brání být        (=v souladu s druhými lidmi a ostatními tvory). (viz Erich Fromm To Have or To be).

A ještě jedna maličkost. Taky z Listu Jakubova. Čtení nebo poslouchání biblického textu nám slouží k tomu, že poznáváme svou podobu. Je jako zrcadlo (!), ve kterém se nejlépe vidíme. Nejen kde jsme ušmudlaní a jak máme rozcuchané vlasy a tak. Ale taky. Myslím, že na rozdíl od běžného zrcadla se musíme učit ho používat. (Jakým způsobem je zrcadlem?) Bez kontaktu s Biblí jsme jako někdo, kdo nemá zrcadlo anebo se do něho nedívá. (Bojí se?)'
Pak je tam ještě obraz s tím spojený. Ten, kdo Bibli jen čte a nejedná podle ní, je jako sklerotický nebo zmatený posluchač. Snadno zapomene, jak vypadá.
Dobré je slovo slyšet. Ještě lepší je žít ho. Sem Jakub míří: žijte Bibli. Ale zase. To má mnoho vrstev. Předně mít důvěru v Boží přítomnost a dobrotu. Mít důvěru ve spásu, která není z nás. A pak mít také naději a lásku. A všechno, co z toho vyplývá.
Nečekejme, že to bude dokonalé. Dlouho, dlouho se to učíme. Celý život. Děti začnou zítra další školní rok. Možná se těší až nebudou muset do školy chodit. Ale učíme se pořád. Potřebujeme získávat nové dovednosti, ale také duchovní moudrost. Pořád se učíme. Dokud jsme na tomto světě. A možná i na věčnosti. Kdoví?
Nejde o to, abychom v tom žití Bible byli hned dokonalí, ale abychom se to učili a nevzdávali to. Chce to učit se a cvičit se v tom. Než nám určitou věci přejdou, jak se říká, "do krve", chce to mnohou námahu a hodně času. Nevzdávejme to. Jednou k tomu dospějeme.
A při tom všem, abychom nezapomínali na druhé. Zvlášť na ty, kdo nemají takové štěstí jako třeba my. A to jsme zase tam, kde jsme začali. Tedy u pravé zbožnosti a držení se dál od poskvrny světa. Ono to spolu opravdu velmi těsně souvisí.