Láska jako průkaz...

2. velikonoční A

Sk 2, 14a.22-32/ Ž 16/ 1 P 1, 3-19/ J 20, 19-31

Nejdřív dvě doporučení.

Pozorně čtěte příslušné biblické oddíly. Možná to bude náročné, ale "vyplatí se" to. A když se před vámi začnou otevírat bohatství biblických svědectví, je to zvláštní radost. Kolik tam toho je a jak je to všechno všelijak propojeno! Jak jednotlivé části spolu komunikují! To je úžasné! Tehdy vidíme, jak Slovo před námi úplně ožívá. Nic nenahradí a nepřevýší tuto zkušenost. Žádný kazatel. On může jen nanejvýš tu a tam jako průvodce na něco upozornit. Dobrý kazatel nás bude učit pozornosti vůči Písmu.

Druhé bude tak trochu jako "pěst na oko": Budete-li chtít, pusťte si náš podcast :-). Možná tam najdete nějakou užitečnou myšlenku.

A teď ještě několik "málo" :-) poznámek ("Tuším, že 3), které v podcastu nejsou:

"Co se divíte? Vzkříšení je předpovězeno v Písmech," tak nějak argumentuje Šimon Petr a další apoštolové ve svém prvním kázání o Letnicích. Občas slyšíme, že Vzkříšený vysvětloval učedníkům Písma. Ale ono je to tak trochu obráceně, než to máme my. Neznámé se vždycky vysvětluje pomocí známého. Apoštolové a jejich židovští současníci znali Písma, ale neznámé pro ně bylo utrpení          a vzkříšení. To nějak nečekali a nevěděli, co s tím. Ježíš jim říká: "Podívejte se do Izajáše… nebo do žalmů a tam to máte. Vidíte tady. Třeba v tom 16. žalmu." A jim to "docvaklo". My na to jdeme obráceně. Neznáme tolik Písma. Tedy ne že bychom znali Vzkříšení, ale za ta staletí křesťanského zvěstování o něm přece jen slyšíme častěji. Písmo a Ježíšův život spolu souvisí. Neznalost Písma je neznalostí Krista (sv. Jeroným).

To, co nám připadá nové, najdeme předznačeno a připraveno ve starých hebrejských textech. A je to sláva, kterou by nikdo na základě zkušeností z tohoto světa neřekl. Zdá se (=tedy na základě zkušenosti z tohoto světa), že se rozpadneme na prach. Nikdo si na nás po čase ani nevzpomene. Ale… Ale Bůh nás znovu stvoří. Budeme to my. A budeme noví. "Vrátíme se," jak v jednom svém rozhlasovém kázání výstižně řekl Tomáš Špidlík. "Vrátíme se jinak, ale vrátíme."

Co z nás přejde do toho nového života? Podle čeho bude poznat, že to jsme my? Jsme si hodně podobní, ale i tak máme každý svou osobitost. Jak budeme "vypadat" po vzkříšení? Setkání apoštolů s Ježíšem nám ukazuje, že si s sebou "přineseme jen svou lásku". Všechny momenty, kdy jsme projevovali lásku… přejdou s námi. Všechny momenty, kdy jsme druhým dali přednost před námi samými. V Ježíšově případě to byly jeho rány. Když jsem si školáky teď probíral velikonoční události, zaujalo je, že na obrazech má Vzkříšený pořád rány.

Tyto rány "říkají": "Mám vás rád víc než sebe sama. Má láska k vám nezná hranice." Nic si s sebou nebudeme moct vzít. Jen svou lásku. Ta určí naši vzkříšenou identitu. Apoštol Tomáš toto tajemství nějak tuší. Proto chce vidět rány a sáhnout si. Tak pozná, že to je opravdu Ježíš. Nehledá mimořádný zjev, ale rány, které zůstanou, jako zůstává Ježíšova láska.

S tím souvisí otázka: Co když, ale žádnou lásku nemám? No, to je ta tragédie a prázdnota. Proto nejvíc záleží na lásce. Všechno pomine. Všechno kromě lásky. Proto je nejdůležitější mít rád.            "V podvečer tě budou zkoušet podle lásky," (Jan od Kříže Výroky o světle a lásce, 59).

Na druhou stranu smíme doufat, že malá jiskřička lásky může znamenat víc než teď tušíme.

Cílem Janova evangelia (a všech evangelií) je, abyste věřili, že Ježíš nás spojuje s Bohem                        a zprostředkovává nám pravý život. Abyste pochopili, že v nepřehledné změti nejrůznějších cest      a cestiček je Ježíš "ta cesta" a vydali se po ní. To je všechno. To stačí.

Mělo by stačit slovo svědectví těch, co to viděli. Jestliže Bůh k tomu přece jen tu a tam přidává nějaká znamení a mimořádné zkušenosti, je to milost… "něco navíc", co by vůbec nemuselo být… Bylo by iluzorní chtít na tom stavět víru. Víra představuje prostě důvěru. Nevidíš, ale věříš, že ten, kdo tě vede, tě vede dobře, s láskou a bezpečně. Proto jsou šťastní v Bohu ti, co neviděli, a přece se    v důvěře nechali vést. Že to pro nás není lehké, nemusím zdůrazňovat. Ale když nás vede Ježíš, ten odmítnutý lidmi, ale přijatý Bohem, dojdeme do radosti, která neskončí.