Kýros, caesar a Ježíš

29. během roku A

Iz 45, 1-7/ Ž 96, 1-9(10-13)/ 1 Te 1, 1-10/ Mt 22, 15-22

Z Izajáše dnes zazněla jasná a důležitá slova. Snad jste si všimli, že oslovený tu tentokrát nebyl Izrael, ale Kýros (Koreš). To byl významný perský král. Hospodin k němu mluví jako ke svému služebníkovi, dokonce jako "svému Pomazanému". I když Kýros o nějakém Hospodinu a nejspíš ani o nějakém Izraeli nic neslyšel a neví. A přece nevědomky je služebníkem tohoto Boha.

Jaké poselství tu smíme přijmout? Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, stvořitel nebe          a země, je Pánem lidských dějin. V dějinách různých králů a států, v politickém dění, válkách              i mírových jednáních a v nejrůznějších historických událostech se s námi potkává ON. Není jen Pánem nad stvořením, ale i nad dějinami. Dějiny tvoříme my lidé. Proto vypadají tak, jak vypadají. Ale do toho vstupuje on. Skrytě (proto ho poznávají jen proroci). Události "přesměrovává ke spáse". Tedy aby se naplnily jeho dobré záměry. Aby přišla jeho vláda.

Perský Kýros přemůže Babylón a ukončí babylonské zajetí. Umožní návrat z exilu a hlavně umožní obnovu chrámu. To pro tehdejší Izrael bylo strašně důležité. Bez chrámu si nedovedli představit plnohodnotné spojení s Bohem.

Proč to Bůh dělá? Kvůli Jákobovi, kvůli svému lidu… skrze potulné Hebreje, skrze uprchlé otroky, skrze ty v dějinách lidstva nepatrné...s nimiž se nepočítá. Je to jeho svobodná volba a věrnost těm, které si vyvolil jako "první krok do světa".

Dávné poselství může dát novou naději i nám dnes. Tentýž Bůh je Pánem dějin i dnes. Vstupuje do našich zmatků, bojů, hádek o to či ono, aby věci "nasměroval" znovu k dobrým cílům.

Říkáme mu "Všemohoucí". To je tradiční, i když ne moc biblický titul. (Někdy si k tomu možná řekneme něco víc.) Jeho moc vyjadřuje Izajáš neobvyklým způsobem: "Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci," (7). Co z toho vyplývá? Nemusíme se bát ani tmy a nepříjemných věcí. Odevšad vede otevřená cesta k Hospodinu – a tedy    k záchraně. Ještě jinak: Ani ta nejtemnější tma není beznadějně ztracená. Nikdo neslibuje, že taková tma nepřijde (tu nejistotu těžko neseme), ale i kdyby taková tma přišla, i z ní bude východisko. To znamená: I do ní přijde Bůh, aby nám nabídl pomocnou ruku. Nejzřetelněji tak učinil v Ježíšovi. Na kříži vstoupil do nejtmavější temnoty; do toho nejhoršího, čeho jsme my lidé schopni, a tam nabízí svou pomocnou ruku. I tam na nás čeká on sám.

Církevní obci v Tesalonice sv. Pavel píše mimo jiné: "Evangelium k vám nepřišlo pouze ve slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti…" Jak tomu rozumíte? Evangelium – to jsou slova. Jinak to ani nejde. Ale ta slova s nimi něco udělala. Změnila je k dobrému. Dala jim naději. Prostě nebyla to jen slova. To je dílo Ducha. To je moc. Když mluvil Ježíš, lidé cítili něco podobného. Nebyla to jen krásná slova. V jeho přítomnosti se s nimi něco dobrého stalo. Někteří říkají, že to byla svoboda.        A proč ne? Duch působí, že evangelium "funguje". Nepředstavujme si to jen jako nějaké citové hnutí anebo nějaké "veliké věci". Může to vypadat velmi obyčejně. Změna začíná. Začíná se něco nového. Vzpomeňme si, jaké to bylo u nás. Ale není to jen minulost. Děje se to (mohlo by se to dít) pokaždé, když čteme nebo slyšíme Ježíšův příběh.

Třeba i to dnešní o placení nebo neplacení daní Římu. Je to otázka politická stejně jako teologická. Teologie a politika spolu souvisejí. Je to ta "stará" teologická otázka: Kdo je Pánem a tvůrcem dějin? Kdo je Pánem nad naším životem? Odpověď na ni nemůže být typu "buď anebo". Třeba buďto Bůh anebo caesar. V našem životě najdeme obojí. Co patří lidské pospolitosti a jejím mocenským strukturám, má být dáno lidské pospolitosti a jejím mocenským strukturám; co Bohu, to Bohu. To znamená, že se musíme naučit rozlišovat, co je co. A dávat správnému adresátovi.

Poselstvím celé Bible je, že naše srdce patří Bohu. Žádná jiná moc či struktura (ani náboženská          a svatá) nemá na ně právo. Z toho plyne svoboda od mocí a vládců i nejrůznějších mocenských struktur. Avšak tato svoboda neznamená anarchii ani nezodpovědné sobectví.

Poslední slovo :-) k tomu pro dnešek. Všimněme si Ježíšovy svobody i v této situaci. Protivníci se ho snaží zahnat "do kouta", ale on je pořád svobodný. Podivili se. Kéž by zatoužili do této svobody také vejít!