Kolik stojí následování?

23. během roku C

Dt 30, 15-20/ Ž 1/ Fm 1, 1-21/ L 14, 25-33

"Všechno něco stojí." "Za všechno se platí." "Nic není zadarmo." Tak nějak se to říká a je to pravda. Že nejde jen o peníze a věci, je taky zřejmé.

Co se platí za následování Ježíše?

Opakování: Následování znamená jasný poměr k Ježíšovi. On je Učitel. Následovník je jeho žákem. Kolem Ježíše byli učedníci. Z nich si vybral apoštoly. A pak tam přicházeli a odcházeli další lidé. Někdo poslouchal Ježíšovo kázání. Někdo u něho hledal uzdravení pro sebe nebo pro někoho jiného. Někdo ho také našel. Každý nemusí být učedník. Učedník bývá pořád nebo aspoň víc s Ježíšem. Tak toho víc dostane, ale taky víc se od něho žádá.

Co? Mít Ježíše, Boha, Boží království na prvním místě. Dát do toho srdce, čas, síly, pořádně se do toho "namočit". Bez osobního nasazení se to nedá úplně pochopit. Jako by tam chyběl ten hlavní dílek, aby všechno do sebe pěkně zapadlo.

Pavel, Filémón a Onésimos. Křesťan a otroctví. V tehdejší době bylo otroctví úplně normální. Otrok byl "věc", majetek. Takový byl řád tehdejší společnosti. Křesťanství tento tehdejší pořádek respektovalo a současně přinášelo změnu. (Bylo to tak dobře? Mohlo to být jinak? Lépe? Kdo ví?) Pavel ukazuje, jak se z otroka (navíc uprchlého) stal drahý bratr v Kristu. Dokáže Filémón přijmout ve svém uprchlém otrokovi také přijmout drahého bratra v Kristu?

Co my s takovým textem dnes? Nechat se vírou vést k otevřenosti vůči těm na okraji (nebo i mimo), k těm, na které se většinová společnost dívá s despektem. Kdopak je to dnes? Jak se k nim chováme? Co si o nich myslíme? Jak naše víra v Krista ovlivňuje naše vnímání druhých lidí a vztahů?

Mojžíš dal svému lidu Zákon, říkáme. Židé nemluví o Zákoně, ale o Učení. Přičemž se tím nemyslí jen obsah, ale celý proces. Věřící žid je ve škole Mojžíšově. My jsme ve škole Ježíšově. Není to konkurence: Mojžíš nebo Ježíš. I my jsme Ježíšovým prostřednictvím ve škole Mojžíšově. A společně ve škole Boží. Pořád jsme ve škole. Jinak než naše děti, ale jsme. Pořád se učíme. "Teprve smrt ukončí naše školní léta," praví jedno židovské úsloví. Učíme se poznávat, co je dobré a jak to máme dělat. A Bůh nás tak udělal, že nás to těší. Ale hlavně toto Učení nám dává život. Připravujeme se na život v Božím království. Proto je to Učení tak důležité. Proto je slovem života.