Kam se podíváš, samí hříšníci...

24. během roku C

Ex 32, 7-14/ Ž 51, 1-12/ 1 Tm 1, 12-17/ L 15, 1-10

Co jsme to dnes slyšeli?

Podobenství o ztracené ovečce a o zodpovědném pastýřovi a pak o ztracené minci a důkladné panímámě.

Pak životní bilancování Šaula Paula.

A strašný příběh o tom, jak Izraelci padli pár týdnů po Vyjití tím, že si udělali zlatého býčka a klaněli se mu.

Kam se podíváš samý hřích.

Všimněme si, že to má vždycky něco společného s náboženstvím. Teda kromě té ovečky. Šaúl Paulos chtěl horlivě sloužit Hospodinu. Horlivěji než ostatní. Proto chtěl věznit a hubit ty odpadlíky, co věřili, že Nazaretský Ješua je Mesiáš.

Izraelci po Vyjití neunesou, že nemají nic, co by jim zpřítomnilo toho Boha. Kdyby aspoň něco! Sošku. Aspoň takhle malinkou. Až praotec kněžského rodu, Mojžíšův brácha Áron najde "řešení". Takový symbol božské moci: býček. To je nadchlo. A všichni se dají do díla. Horlivě dávají zlato. A řemeslníci se horlivě tuží. A dílo se podaří. A pak pod vedením Árona všichni horlivě křepčí kolem býčka.

A v evangeliu máme celníky, hříšníky, opilce, ale také ty farizeje a zákoníky. Jejich programem je čistota od hříšníků a pohanů. Jak jim pil krev ten Ježíš! Podívejte, co za typy a existence to kolem sebe má!? Jak to může snést! Takové lidi, fuj! Kdoví, jaké mají úmysly!? Ale dobré a zbožné jistě ne. Nebylo by lepší toho Ježíš taky zabít, aby byl s tím bláznovstvím pokoj!?

Hřích bývá vždycky ohavný. Takový opilec. Zkrachovalá existence. Řvoucí násilník. Agresor. Každý se jim zdaleka vyhne, může-li. A co takový farizeus? Myslím farizejský typ. Je to lepší? Vím, hloupá otázka!

Kam se podíváš hřích. A my se do něho zamotáváme. Každý nějak jinak. Ale každý. Když se pustíme do konání dobra, zvlášť když začneme druhým lépe organizovat život, vzejde z toho spíš hrůza. Má to vůbec nějaké řešení?

Kupodivu přece jen má. To je to poselství: Bůh dává zbloudilým novou šanci. Ztroskotance zachraňuje. Ztracené hledá. A nedá si pokoj, dokud nenajde. Jedině protože Bůh hledá, můžeme my ztracení být nalezeni. I kdybychom se zatoulali do nejzapadlejší škvírky. Bůh hledá ztracené. Tak moc, že si to nedovedeš představit. To teda fakt nedovedeš.

Boží vlídnost vytváří příležitost, aby nám to dřív nebo později došlo. Ale i kdyby to někomu nedošlo, přece to stojí za to. Nám lidem se toto jeho úsilí může jevit jako naprosto ztracený podnik. Ale Bůh ví své. On ví moc dobře, co dělá. Právě takové podniky miluje nejvíc.

Proto může Šaúl Paulos být apoštolem. Proto může Izrael, co padl pod teletem být nadále nositelem Božího učení. Proto Ježíš strpí kolem sebe pochybné existence. Ne, on je miluje. Dokonce tak, že skutečně za ně položí i život. Proto církev netvoří lepší lidé, ale úplně obyčejní a hříšní. Samé ztracené existence. V nejlepším případě existence, co to o sobě vědí a poznali, jaké to má východisko.

Bůh hledá a nachází. A nedá si pokoj. Kdepak! Tato zvěst má sílu skutečně všechno měnit.

Kam se podíváš, tam nějaká verze hříchu. A jednou uvidíš ještě něco jiného. Uvidíš lásku větší než všechny verze hříchu na hromadě.