Jsi to opravdu TY?

3. neděle adventní - cyklus A (11/12/2022)
Iz 35, 1-6a.10/ Jk 5, 7-10/ Matouš 11, 2-11

Může se napravit to, co se pokazilo? Tuto otázku mohli řešit vládcové i obyvatelé Jeruzaléma Izajášovy doby. Ale jistě také my. Může? Trochu to připomíná Ezechiela u té strašlivé hromady suchých kostí. "Mohou tyto kosti ožít, lidský synu?" (Ez 37, 3). Pamatujete si , co prorok odpověděl? Anebo chvíli, kdy si učedníci s hrůzou uvědomili, jak je nemožné "být spasen". "Kdo tedy může být spasen?!" (Mk 10,26 parr.) Může být vůbec někdo spasen? Pamatujete si, co Ježíš odpověděl?

Může se tedy to, co jsme pokazili, napravit? Co myslíte? Odpověděl bych: Ano, ALE... ale na JINÉ ROVINĚ a JINÝM ZPŮSOBEM. To bych chtěl zdůraznit: "na jiné rovině a jiným způsobem". Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme vyjít z jejího stínu. A nemůžeme to udělat sami. To umí jedině Bůh. A ON TO DĚLÁ. To je hlavní poselství Písma. Bůh k nám přivádí dobrou změnu. Nemusel by. Nemáme na to nárok. Je to jeho svobodný dar. Tímto způsobem nám říká: "Mám vás rád. Záleží mi na vás. Jste pro mě důležití." Tak smíme čekat dobré věci.

Z Izajáše jsme četli o divech na poušti. Zazelená se. Rozkvete. Porostou na ní stromy jako cedry na Libanonu nebo stromy jako na Karmelu. Bude pestrá a bohatá na rosu jako Dolina šáronská. Největším divem však bude, co "to udělá s lidmi". Zvednou se. Vydají se na cestu. Dostanou novou sílu. Kulhaví a nechodící, čiperně poběží. Slepí uvidí Boží dílo. Hluší uslyší Boží slovo jako nikdy před tím. Němí a koktaví budou chválit Boha slovy i písněmi. A zajatci se vrátí. Všichni budou mít velkou radost. Ale fakt pořádnou...

To všechno berme jako signály probouzející naději. Tak přece jen máme dobrou perspektivu! I když jsme toho tolik v životě pokazili! Co jsme pokazili, může být přece jen napraveno. Ba, dokonce stát se ještě hezčím. Na JINÉ rovině a JINÝM způsobem. Bůh jedná vždycky originálně. Nekopíruje.

Tím se dostáváme k Janu Křtiteli. Jan z vězení posílá své učedníky k Ježíšovi s otázkou. Zvláštní        a přímou otázkou. "Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat někoho jiného?" To je vlastně podobná otázka, jakou Ježíšovi kladou i oficiální náboženské autority: "Tak jsi tedy Mesiáš?" Jak praví lidová moudrost: "Když dva dělají totéž, není to totéž." Někdo svou otázkou chce druhého napadnout            a zpochybnit ho. Někdo se ptá, aby se dozvěděl. Jan ohlásil Ježíše jako "toho Přicházejícího". Nyní neví. Naplňují se proroctví, ale tak nějak jinak. V Ježíšově okolí mnozí ožívají. Ožívá jejich naděje. Vidí Boží skutky a věří, přes všechny překážky, navzdory všem caesarům, Herodům a jim podobným. Stačí to? Je to TO ONO? Ježíše tato Janova otázka očividně nepobuřuje. Ježíš přijímá          s porozuměním naše rozpaky, pochybnosti a otázky. Jestli ho něco pobuřuje, pak je to nafoukanost, povýšenost a pokrytectví.

Ježíš Janovi odpovídá poukazem na lidi, které jeho slovo osvobodilo. Na slepé, co nyní vidí. Na nechodící, co nyní běhají - a tančí ke slávě Boží. Na chudé, kteří našli radost a štěstí. To všechno potvrzuje, že Boží spása opravdu přichází mezi lidi. A blahoslavený, komu nevadí, že to je jinak, než si představovali. Třeba že to přijde všechno najednou. Nebo třeba že Herodové a všichni utlačovatelé hned zmizí. Boží království přichází. I když největší z proroků (podobně jako jeho "menší předchůdci") třeba skončil ve vězení. A víme z evangelia, jak jeho pozemský život skončí. Boží království přichází. Už dnes projevuje svou moc. Zvláštním způsobem se prolíná s naším světem. Jako jeho alternativa, která nakonec pronikne všechno. Způsobem, jaký si nedokážeme zatím představit. Jen Bůh ho zná.

A čtení z Listu Jakubova nám připomenulo, že se tak stane v čase, který zná taky jen Bůh. Musíme se naučit čekat. A "neremcat" ani si nestěžovat na druhé (= v církvi). To je někdy obzvlášť těžké.      S některými druhými to bývá obzvlášť těžké :-). Člověk si někdy potřebuje "aspoň trošičku ulevit". Hleďme, aby to bylo aspoň s troškou lásky a trpělivosti, které jsme momentálně schopni.A aby to nezraňovalo. Ale hlavně mysleme stále na příchod a přítomnost Pána. Je to jako s meditací. Když se myšlenky zatoulají, trpělivě se vrátit. Myšlenka na příchod a přítomnost Pána nám ukáže náš současný život, s jeho radostmi a bolestmi ve správné perspektivě. "Na útěk se dají starosti a nářek."