JMÉNO nad všechna jména

Oktáv Narození C
Nový rok Páně 2025
Nu 6, 22-27/ Ž 8/ Fp 2, 5-11/ L 2, 15-21

O Vánocích jsem, myslím, řekl něco v tom smyslu, že celý Ježíšův život ukazuje, jaký je Bůh. Všechno v něm mluví o Bohu. I jeho jméno. Na ně (= jeho JMÉNO) se zaměřuje dnešní liturgie a kázání.
Každý neseme nějaké jméno, které jsme dostali. Vyjadřuje víru, přání a naděje, s jakými, nás mezi sebe přijali naši nejbližší. Někdo představuje taky výzvu. A to pořádnou. Jak se svým jménem naložíme? Pochopíme?
To je tedy jméno. Také jsme každý jedinečnou osobností. To představuje taky výzvu. Najdeme se? Pochopíme? Poznáme své dary a možnosti a naplníme je? Boží Syn narozený v Betlémě to má stejné. Na tomto základě pak vyniká jeho JMÉNO. Jošua. Ježíš.

Zvláštnost toho jména nespočívá ve slově samotném. Nebylo to ve své době nějak neobvyklé jméno. Naopak. Není to v tom slově. Nýbrž ve skutečnosti, kterou jeho jméno vyjadřuje. V osobě. V jeho případě to není přání, ale oznámení. Už to není "Kéž Hospodin spasí!", ale "Hospodin spasí." nebo také "Hospodin spasil".
Smíme na základě Ježíšova života a smrti a vzkříšení, přijímat Boží záchranu, Boží pomoc. Bůh je ten, kdo pomáhá a zachraňuje. Ve světě různých bolestných událostí a nespravedlností smíme doufat v Boží pomoc a zásah.
Nedostává se nám garance, že se nás tyto bolestné události a nespravedlnosti vyhnou, ale že v tom všem a navzdory tomu všemu smíme očekávat Boží pomoc.
Ježíšovo jméno je tajemné, avšak nikoli proto, že by bylo těžkou hádankou a obtížným hlavolamem. Tajemnost jeho JMÉNA leží na jiné rovině.

V další úvahách nás povede píseň o Kristu Ježíši, kterou svatý Pavel připomíná Filipským. Je to Ježíšova osoba. Jeho způsob bytí (ř. morfé; = česky tvar, podoba). To, jak on nakládá se svou svobodou. Tedy to nejosobnější. To čím je naprosto jedinečný. Nikdo jiný nebyl a není jako on. Ale protože tu byl, změnil všechno. Pro nás. Pro nás všechny.
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl. Zřekl se všeho (ř. ekenósen; = všechno vydal, vylil svou duši do poslední kapky krve; a to svobodně bez jakéhokoli donucování a tlaku), stal se člověkem, a to tím nejposlednějším. Vždycky si vybral to nejposlednější. Nikoli proto, že by si liboval v ponížení a neúspěchu. Nebo že by na víc neměl. Nic takového! Ale proto, že znal jako jediný Boží tajemství. Poslední budou první. Nejmenší budou největší. Nejztracenější budou nalezeni.
Tímto postojem se stal největším. Jeho JMÉNO předčí všechna jména. Rozuměj nejslavnějších panovníků, nejpopulárnějších hvězd.
Jedině v tomto JMÉNU, jedině v jeho osobě, máme Boží spásu i my. Pro něho je Bůh s námi. V tomto našem světě, v tomto našem životě. V jeho JMÉNU je i naše naděje reálná. Nejsme sami a nezůstaneme sami, ale poznáme Boží přítomnost a pomoc.

Jedině pro toto JMÉNO vzdá Bohu poctu celé tvorstvo na nebi, na zemi a dokonce i pod zemí. Ježíš Kristus, právě ten který se necpal na přední místa, který byl nakonec ukřižovaný, je Pán. Skrze něho a sním a v něm, je všechna čest a sláva Otci v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen. A taky Bůh v našem životě a dokonce i našem umírání. Amen.
V tomto JMÉNU také začínáme tento nový rok. Amen.