JEHO styl a dějiny s nardem...

5.postní C "JUDICA"

Iz 43, 16-21/ Ž 126/ Fp 3, 4b-14/ J 12, 1-8

Boha nehledejte v minulosti. S jeho dílem se tam sice setkáš. Ale on sám se nikdy minulostí nestává. Je stále přítomný. I dnes. I v budoucnosti. I dnes vysvobozuje. Tvořivě a nápaditě. Tvoří to, co je nové. Vždycky to nějak souvisí se záchranou Božích lidí a tvorů.

Jeho minulé činy nám dávají nahlédnout do jeho charakteru. V nich ho poznáváme. Styl jeho myšlení. Co se mu líbí a co zase ne. Tak můžeme přece jen říct: "To je ON. To je jeho styl. To se mu při nejmenším hodně podobá."

Jaký je jeho styl? Třeba otvírá svým lidem (těm, co ho hledají a následují) nová východiska, nové cesty. Tam, kde bychom je nejmíň čekali. Na poušti. No tam ještě nějaké cesty vedou. Ale vodami, mořem!? Jako vyvedl Izrael z Egypta a provedl ho Rákosovým mořem.

Bůh razí cestu mořem a vodami. Moře lidi fascinovalo a děsilo. Tolik vody, taková síla, taková hloubka! Co se skrývá v jeho největších hlubinách? Propastná tůň odvěká (תהום). To byla hrůza tehdejších lidí. Babylóňané si ji představovali jako nějakého draka nebo strašně velkého silného vodního hada (Tiámat). Oni se nebáli draka, ale toho něčeho, co si jako draka představovali. Bible říká, že Hospodin je Pánem nad propastnou tůní. Tam, kde by se nikdo sám neodvážil, on razí cestu pro své věrné. Budou mít věrní odvahu víry, aby tudy šli? To není vůbec nic lehkého procházet kolem dračích doupat. Místy, kde člověka jímá hrůza.

Hospodin je Pánem dějin. Tak to říkáme. Je to pravda. Zdalipak si uvědomujeme, co to znamená?

Slyšeli jsme u Izajáši, že Hospodin přivádí a odvádí armády. Když je to potřeba. To neznamená, že každý pohyb vojsk, přímo řídí on sám. Ale že jeho doménou jsou naše dějiny: vzestupy a pády říší, právo a bezpráví, spravedlnost a její opak. On vede své věrné dějinami. To je možná horší než poušť i moře. Tam do dějin se nám dnes přestěhovali naši draci. Vysvětlím. Naučili jsme se dějin bát. Poznali jsme, jak snadno třeba nastoupí totalita. Různé formy iracionality a kolektivního bláznovství. Jak snadno mohou být někteří lidé obětováni ideálům světlých zítřků. Jak snadno se v lidských dějinách usídlí nelidskost!?

On (Hospodin) je přítomen v našem světě jako pozvání, jako příslib, jako zdroj lidskosti a naděje. Jako dobrá budoucnost, která může být (Richard Kearney). Nebo ještě jinak: jako východisko z našich labyrintů. Nevzdává to s námi lidmi. Žádným odmítáním, žádným nepřátelstvím se nenechá odradit.

Tak by se taky dala vyjádřit "podstata Kristova kříže".

Většinou je to strašně těžké. Ale když se vám to otevře, pak byste za nic neměnili. To je třeba svědectví sv. Pavla. A není ojedinělé. To znamená poznat Krista a být jím uchvácen.

A ta drahá nardová mast? Takový detail z toho, co kříži předcházelo. Maria z Betánie poctila Ježíše tím nejcennějším, co měla. Tak, jak uměla. Ježíš její čin přijímá. Jako anticipaci svého blížícího se pohřbu. Ale především jako znamení lásky vůči sobě v nepřátelském světě. A tady bych zůstal stát. Přijde mi, že jakákoli slova by tento příběh rozmělnila. Můžeme potichu o tom přemýšlet. K jakým pak myšlenkám nás tento příběh dovede?