Jeden rozdíl...

32. neděle během roku A

Am 5, 18-24/ Ž 70/ 1 Te 4, 13-18/ Mt 25, 1-13

Dnes bude kázat náš host Johannes Paulsen. Nevím, na jaké texty. Ale nejspíš ne na tyto zde uvedené. Pro vás, kdo tyto úvahy čtete doma nebo (a) chcete sledovat čtení podle lekcionáře, nabízím tuto písemnou podobu.

Nebeské království je jako svatba. Nebo svatba je jako nebeské království. Mesiáš je Ženich. Kdo je vlastně nevěsta?

O průběhu svatebních obřadů v té době a zemi víme velmi málo. Ale to asi nevadí. O co ve svatbě jde, mají jasno všichni bez rozdílu kultur. Že svatba a nebeské království k sobě mysticky patří, je jasné nám, čtenářům Bible, taky.

Oproti našim zvyklostem je tu centrem pozornosti ženich. Na něho se čeká. Jeho vítají družičky. My to máme obráceně. U nás se čeká na nevěstu. Až přijde nevěsta, svatba může začít. To by tedy byly "drobné" kulturní rozdíly. Ale ty nám nebrání pochopit podobenství. Potud je to jasné.

Dále je pozornost upřena trochu mimo střed. Ale jen trošičku :-). Na družičky. Jsou mezi nimi rozdíly. Polovině to myslí. Druhá polovina je "pošetilá". Jeden "detail" to rozhodne. Mezi moudrostí a hloupostí někdy máme jen velmi jemný rozdíl. Dva se snaží dělat totéž, ale rozhodně to totéž není. Avšak zatím nic není vidět.

Čeká se na Ženicha. Chvíle napětí. Vítací lampy svítí. Všechno je připraveno. Svatba může začít. Ale Ženich nepřichází. Pořád a pořád. Je večer. Nic. Začala noc. Nic. Na všechny padá únava. Lampa hoří. Olej uhořívá. Ženich nic. Pořád nic. I usnuly. Ty družičky. Potud jsou obě skupiny stejné. Dělají stejné věci. Potud.

Hluboko v noci konečně. Ženich! Zmatek. Rychle se probrat. Upravit. A taky upravit lampy. Protože skoro všechen olej uhořel, musí se doplnit. To je ten problém. Pošetilé družičky nepočítaly s tím, že by to mohlo trvat déle. Nevzaly si pro jistotu olej navíc. Teď jejich lampičky skomírají, doutnají a co nevidět zhasnou. "Půjčíte nám trochu svého oleje?" "Blázníte, tak tak ho máme samy pro sebe. Musíte si koupit jinde." Odejdou tedy pro olej. A právě tehdy přišel ŽENICH. Svatba začala. Když pak přišly zpátky s olejem, svatba už byla v plném proudu. Propásly chuděry slavnostní příchod Ženicha.          J. Mrázek píše, že přišly "s lampiony po průvodu". Propásly ten moment, kvůli kterému tam byly          a celou tu dobu čekaly. To už ani nemusely chodit. Ženich jim řekne: "Nevím, co jste zač." Kdyby ho řádně přivítaly, poznal by je. "To jsou ty slečny, co mě tak pěkně přivítaly." Ale tyto poplety!? Co              s nimi?! Ať se tu radši nemotají.

Představme si tu smůlu: Kvůli jedné věci propásnout ten nejdůležitější moment celé Bible a celých dějin tvorstva! Tak dlouho to vydržet a nakonec v posledním momentě absentovat!

Co nás to učí? Ženich přijde. Možná moc brzo. Možná moc pozdě. Mysleme na Ženicha a na všechny možné varianty. Radši počítejme s vícero variantami. Radši si vezměme rezervní kanystřík                  s olejem. Radši o něco víc.

Kruciální otázka zní: Ale co je ten olej? Dobré skutky? Ctnosti? Kajícnost? Modlitby? Víra? Co myslíte? V minulosti si tam každý promítal to své. Protestanti víru. Katolíci dobré skutky. Tak co tedy? Asi to nebude asi ta úplně nejkruciálnější otázka. Možná to poučení zní: "Nebuďte hloupí." (Nebo se aspoň snažte nebýt hloupí.) Neřešme "dílčí otázky", ale buďme zaměření na Ženicha. Mysleme na něho. Buďme pořád v mysli s ním. A čekejme ho, i kdyby noc měla být ještě dlouhá. Ale on přijde.

Až přijde bude to pro nás moment pravdy. Bojíme se toho? Bojíme se o sebe? Nebo mu důvěřujeme, že on nás přijme a vezme na svou svatbu? To by mohla být "ta nejkruciálnější otázka". :-)