Jak se modlí Kristus...

17. během roku C

Gn 18, 20-30/Ž 138/ Ko 2, 6-15. (16-19)/ L 11, 1-13

Dnes to budou spíš takové poznámky na okraj.

K prvnímu čtení (pokračování o Abrahamovi, Sáře a třech pocestných) budou dvě a k ostatním čtením po jedné.

První: Ze Sodomy a Gomory stoupá křik. Jaký křik? Asi dvojí. Především křik utiskovaných a obětí bezpráví. Hřích Sodomy je takového druhu: Na chudé se tam kašle, na sirotky a vdovy také a na pocestné jakbysmet. [Z Chasidských vyprávění příběh Almužna Lévi Jicchak z Berdičeva (české vydání Praha Kalich 1990 s. 247). "Zlepšovák", aby chudí nechodili žebrat domů k bohatým zavést obecní pokladnu pro almužny. "To je prastarý zákon Sodomy a Gomory. Možná i oni měli pokladnici na almužny, aby se svým chudým bratrům nemuseli dívat do očí."]

A ten druhý křik je křikem zpupnosti a vzpoury proti všemu, co je svaté.

Bůh je dlouho shovívající (dosl. "má dlouhý dech" nebo taky "dlouho trvá, než se mu rozpálí chřípí" (= naštve se); obojí jsou to krásné antropomorfismy). Ale kvůli obětem nespravedlnosti nakonec zasáhne. Když vidí, že zlý se nemá k pokání, ba naopak nezbývá než zakročit. A to pak nebývá hezké. Protože zlo, které odmítá pokání, není hezké. Když do něho vrazí nekonečná láska Boží, to je pořádný karambol!

Druhé poznámka: Bůh se rozhodne zasvětit Abrahama do svých plánů. Protože přijal Abrahama jako přítele. Kde je blízkost, nemohou být tajnosti. Pro Boha je jeho přátelství s Abrahamem a jeho potomstvem, se svatým lidem velmi důležité. Nechce mít tajnosti. Dokonce naslouchá tomu, co Abraham na to. Jak to vidí člověk? Boha to opravdu zajímá.

To je základ modlitby. V těchto vztazích dává modlitba opravdu smysl.

Jak se modlí Kristus? To by byla poznámka k evangeliu. V čem je jeho modlitba jiná, než to, co se ostatní modlí třeba v synagóze? Nejsou to jiná slova ani jiná gesta ani jiné emoce. Silnější. Je to jeho vztah k Bohu jako Otci. Nemusím Boha přemlouvat. Důvěřuji mu, že on je dobrý, že on věci ve svých rukou, že naše budoucnost je v jeho rukou. Tedy že vůbec budoucnost máme.

Když se modlím s tímto vědomím, mohu být klidný, mohu se zaměřit na to, co je podstatné. Abychom měli Ducha svatého. Izajáš má takové zvláštní místo: "Kdo věří, nemusí spěchat," (Iz 28, 16 v hebrejské verzi). Tam, kde se Boží člověk modlí, jako by bylo místo, odkud se uvádějí do pohybu události Božím směrem. Úplně obyčejně a jednoduše. Ani si toho nevšimneš.

Čtvrtá poznámka (pro dnešek poslední). Naše spojení s Kristem znamená nový začátek. On (=Kristus) je Hlavou všeho. On je tělo. Rozuměj skutečnost. Všechno v Písmech jako by bylo jeho stínem; odkazem na něho. Až on je skutečnost. Čím se mu dostalo tohoto postavení? Dal svůj život pro všechny. On je dokonalá, čistá láska. Víme, co to je láska. Také milujeme a jsme milováni. Ale u nás je to při nejlepší snaze zatím jen stínem. U něho je to křišťálově čisté, že to ani "křišťálově čistější být nemůže". (Vzpomínáte? :-) V tom spočívá jeho moc. U něho je láska neředěná, nezkalená… To je největší síla. A my na ní máme podíl. Kdo by si to sám od sebe myslel?! A přece je to tak!