In nomine Iesu…

Jména Ježíš (Nová rok)

Nu 6, 22-27/ Ž 8/ Ga 4, 4-7/ L 2, 15-21

Osmého dne po narození podstoupil Ježíš obřízku. Tak se stal účastníkem Abrahamovy smlouvy a dostal své jméno. Jošua. Řecky: Iésús. Česky: Ježíš. Nebyl jediným Ježíšem v izraelské historii. V tom to nespočívá. Stejné jméno měl kupř. Mojžíšův nástupce. Jen my mu (tomu nástupci) říkáme v tomto případě Jozue. Ale v hebrejštině se jedná pořád o jedno a to samé jméno: Jošua. Ze stejného slovního pochází ještě jméno jednoho z Dvanácti malých proroků: Ozeáš. Hebrejsky Hošea.

Jošua sestává ze svatého jména Božího, které je tu zkráceno na Jo, a ze slova jaša (ישע), které se překládá jako spása, záchrana, pomoc.

Takže "Hospodin – pomoc, záchrana." Svým jménem odkazuje na Hospodina, který se zjevil Mojžíšovi u hořícího keře ve stepi a několikrát na hoře Sinaj – Choréb.

Jestli někdo může pomoct, pak jedině tento Bůh. Co se tím myslí, ukazuje celý Ježíšův příběh. Je to záchrana nikoli podle našich představ, ale podle představ toho podivuhodného Boha. Tuto dvojí spásu zmiňuje ve své knize Teologie služby Ctirad V. Pospíšil. Znáte ho, protože tady u nás několikrát přednášel a představoval své knihy. Minulý rok bohužel zemřel.

"Spása podle člověka" to je například uzdravení z nemoci, vyřešení nějaké svízelné situace, vyslyšení modliteb ve věcech tohoto života; ukončení války, dosažení spravedlnosti, nalezení dobré práce, ochrana v nebezpečí. Je pro nás důležitá, ta "spása podle člověka".

Ještě důležitější je "spása podle Boha". To teď asi tolik neoceníme a dokonce se nám zdá paradoxní, ale potom určitě. To je třeba umřít smířen s Bohem, naprosto se spolehnout na Boha a ztratit strach s děsivého tajemství smrti. Může to být zázrak smíření. Nebo umřít jako Kristus. Tedy dosáhnout postoje: "Do tvých rukou svěřuji svého ducha, (viz L 23, 46; Ž 31, 6)." To však nemůžeme chápat nějak morbidně. Taky se dá říct: Dosáhnout lásky, která už se nebojí ničeho. Ne že by byla tak skvělá, ale protože už si vůbec nezakládá sama na sobě. Pro ni už je všechno postavené na Boží lásce. Bůh všechno ve všem.

Jméno Ježíš shledali pouštní otcové jako nejlepší modlitbu. Trochu vysvětlím: Oni odcházeli na poušť někdy ve 4. století po Kristu, aby se setkali s Bohem v prázdnotě pouště. Bez berliček a masek. Aby se oddali modlitbě. Na poušti prožívali různá pokušení. A proti nim bojovali různými citáty z Bible. Zvlášť jim byly blízké žalmy. Tam poznávali své zápasy. Boží slovo je nejlepší zbraň. A pak poznali, že všechno to lze nalézt ve svatém Jménu Ježíš. Ono shrnuje hlavní myšlenku Bible, i našeho hledání a našich zápasů a nadějí.

Myšlenka na jméno Ježíš nám pomáhá zakoušet, že Bůh je s námi stále. I tehdy (zvláště tehdy), když se zdá našemu rozumu, že už nikdo a nic nezůstalo. Až nás všechno a všichni opustí, a my víme, že něco takového jednou přijde, a my se toho bojíme. Tehdy staneme tváří v tvář TOMU, KTERÝ BYL, JE A BUDE (היה). Ježíšův příběh i jeho jméno nám dává naději, že tehdy zjistíme, že Bůh je s námi jako naše záchrana.

Nám se nakonec den Ježíšova jména potkal s počátkem každého nového roku. V tento den, pokud zrovna nemáme posilvestrovskou kocovinu, si obzvlášť uvědomujeme svou pomíjivost. Záleží na nátuře a taky na stáří a životních zkušenostech, které si s sebou neseme.

S každým novým rokem se blížíme velké zkoušce. Každý nový rok, každý nový den, každý obyčejný i důležitý moment života, smíme začínat právě v tomto JMÉNU. V tom můžeme shledat velkou útěchu a posilu.

Šťastný a dobrý nový rok ve jménu Ježíš!

Amen!