Hlas nad vodami...

1. po Zjevení (Křest Páně) A

Iz 42, 1-9/ Ž 29/ Sk 10, 34-43/ Mt 3, 13-17

Nejprve něco málo k liturgické době po Zjevení (= po slavnosti Zjevení - Epifánie 6. ledna). Potom ke čtení ze Skutků.

V liturgickém roce se malinko posouváme od Vánoc ke Zjevení. Jen malinko, protože obojí spolu souvisí. Bůh dává poznat svou přítomnost v narozeném a dospělém Ježíšovi.

Bůh dal poznat perským astrologům, které přivedl hvězdou od východů malého Ježíška jako svého Syna. Nyní se ve křtu přiznává k Ježíšovi jako svému Synu a zmocňuje ho Duchem svatým ke službě Služebníka, kterého ohlašoval svého času Izajáš. A do třetice Ježíš na svatbě v Káně Galilejské proměnil vodu ve výtečné víno a tím zjevil svou slávu.

Bůh ukazuje svou Slávu v Ježíšovi. Od té doby stále zjevuje světlo své Přítomnosti v Ježíšovi nejrůznějším lidem. Nejrůznějšími cestami a způsoby.

Teď Skutky. Šimon Petr káže v domě římského důstojníka Kornélia v Cesareji. Vidí tam upřímný zájem a skutečné hledání Boha. To by vlastně nemělo být. Římané jsou přece "špatní, opovrženíhodní a kontakt s nimi věřícího duchovně znečišťuje". Ale oni v tom domě takoví nejsou. Petr u nich vidí působení milosti. "Tady je při díle sám Bůh." Je dobré a je potřeba vidět Boha při díle.

Petr z toho vyvozuje: Bůh skutečně nikomu nestraní. Boží láska a spása nezná hranice. Bůh nehledí na tom, kam patříš, ale jaký jsi, co děláš.

Následuje stručný souhrn událostí kolem Ježíše z Nazareta. Bůh v tomto Ježíšovi vyhlásil pokoj. On je Pánem všech. Kdo? Bůh i Ježíš.

Při svátku Epifánie se čte z Listu Efezským o tajemství, které Bůh v tomto čase zjevil: I pohané mají podíl na zaslíbeních Písma. I oni patří k Božímu lidu. Tak to Bůh od Počátku zamýšlel, ale teď (= po té, co se Ježíš narodil, co byl pokřtěn, co začal učit) to dává poznat všem. Boží spása je univerzální.

To je něco nového i pro apoštoly. (Petr bude později "vyšetřován", jak to že takové věci dopustil. Šel do pohanské domácnosti a dokonce tam křtil.) Ale nepředbíhejme. Petr ke svému úžasu vidí, jak Bůh působí v těchto lidech. Kdo by to byl řekl?!

Všechno to souvisí s tím Ježíšem. My (=apoštolové) jsme u toho byli od začátku. Začalo to Janovým křtem. Ježíš v moci Božího Ducha pak chodil po Galileji a Judsku a kázal, že se přiblížila Boží vláda, osvobozoval lidi z malomyslnosti, nemoci, posedlostí. Lidé zakoušeli svobodu, radost a naději.

Ale pak byl Ježíš zatčen, odsouzen a popraven na kříži. Bylo to hrozné. Ale třetího dne vstal z mrtvých. My to můžeme dosvědčit. Jedli jsme s ním a pili po jeho zmrtvýchvstání, a proto můžeme dosvědčit, že to je skutečně on. A jeho dílo pokračuje dál. My jsme toho svědky. Že je to pravda, že spása se děje i dnes, že překračuje hranice mezi lidmi.

Ten Ježíš je Pán. On bude soudit živé i mrtvé. Pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.

To znamená, že z hříchů vede cesta ven. Zlo může být překonáno. Smíme vyjít. Dokonce máme vyjít. Toto "my" zahrnuje všechny bez rozdílu a hranic. Boží láska je veliká. On je skutečně všemohoucí. To, co se nám zdá nemožné, pro něho nepředstavuje žádný problém.

V Ježíšovi Bůh sestupuje vod Jordánu, který tu symbolizuje pravodstvo, potopu za Noeho, ohrožení, nebezpečí a smrt a přináší očištění, nový život. Nebe se otvírá. Duch sestupuje. Nad vodami zní hlas Boží. S Ježíšem smíme vyjít z hlubin hříchu, zmatků a povstat k novému životu pod přicházející vládou Boží.