Eleazar a pan Boháč

26. během roku C

Am 6, 1a. 4-7/ Ž 146/ 1 Tm 6, 6-19/ L 16, 19-31 [complementary]

K podobenství o boháči a Lazarovi vcelku

Doporučuji odložit všechno, co o tomto podobenství víme, přečetli jsme si, myslíme si. Jistě je to těžké, ale aspoň se o to pokusit.

Opakovaně si to přečíst s odstupem. A pak se podívat na to, o čem se tam mluví. Stejně jako si všimnout i toho, o čem se naopak nemluví.

Proč to asi je? Co vám tam chybí? Co vám z podobenství vyplývá? Jak má člověk tedy žít? Co má dělat? Je špatné být bohatý? Je dobré být žebrákem? A případně další. Zavinil si to boháč sám?

A vůbec: Jaké otázky ve vás podobenství vyvolává?

Otázky jsou totiž velmi důležité. Potřebujeme se učit umění ptát se. Stojí to za to.

Něco maličko k boháčovi

Boháč z podobenství připomíná riziko, že člověk může nakonec zjistit, že žil úplně naprázdno a už to nepůjde vzít zpět. Proti tomuto riziku se nelze pojistit. Majetek ani bohatství nepomůže. Jedině změnit se a jít vstříc druhým, životu, Bohu s prázdnýma rukama.

Boháč pro starověkého člověka má vždycky něco společného s podsvětím a jeho Vládcem. Ten býval v řecké mytologii označován taky jako Plútón (= Boháč). Jméno Hadés působilo příliš děsivě, tak používali eufemický opis Boháč. Zpod země se těží zlato a další kovy a drahokamy. Konec konců i ropa a zemní plyn. Všechno pod zemí mu patří.

Trpící Služebník Hospodinův v Izajášovi 53, 9 našel s Boháčem hrob. Může to být prostě někdo bohatý. Ve smyslu: nakonec všichni umřou: bohatí stejně jako chudí. Ale může to být taky Boháč s velkým B jako "Pán podsvětí".

Tím pochopitelně nechci říct, že boháč z podobenství = Vládce podsvětí. Jen chci poukázat na zvláštní asociaci "boháč – podsvětí (říše smrti) – Vládce podsvětí", která se s velkou pravděpodobností ukázala starověkému posluchači.

Teď k majetku

Evangelický teolog Jiří Mrázek ve svém výkladu Lukášovská podobenství, odmítá, že by toto podobenství říkalo, že majetek je automaticky špatný. Může být špatný , ale za jiných okolností se tentýž majetek může stát dobrým. Když se nehýbe, je špatný a ničí vztahy. Člověk s ním zůstane sám.

Ovšem když se tentýž majetek "dá do pohybu" směrem k lidem, začne být dobrý, navazuje vztahy a získává je. To znovu odkazuje na dělení se, sdílení, na oběh mezi lidmi. Bůh po člověku chce, aby vyšel ze své duchovní ulity ven mezi lidi.

Mají Mojžíše a Proroky.

Tajemství života není nic esotericky schovaného, co potřebuje být senzačně odhaleno. (Zázraky nejsou smyslem Mojžíše ani evangelia. Jsou nanejvýš prostředkem.) Každý může toto tajemství života najít a žít. Vnímat potřeby a nouze druhých a dělit se o to, co mám. To je vlastní smysl Mojžíšova učení i kázání Proroků. I když je to jasné, potřebujeme, aby nám to někdo připomínal. Jako třeba Ámos v prvním čtení.

A zase zpátky k otázkám

Klíčová zní zhruba takto: Kde se vidím v tomto podobenství? Kým jsem? Jsme? A co, kdyby to bylo jinak?