Duch Kristův...

13. během roku C (29/06/2025)

1 Kr 19, 15-16. 19-21/ Ž 77, 1-2.11-20/ Ga 5, 1. 13-25/ L 9, 51-6

Evangelium dnes mimo jiné obsahuje Tři scény o následování.

Mají ukázat posluchačům, co to znamená následovat Ježíše.

Co znamená následovat? Stát se učedníkem nějakého rabína. Následovat je vazba mezi učitelem a žákem. Pro učitele i žáka to znamená být spolu. Nejen na přednáškách, ale v životě vůbec. To umožňuje vidět, jak Mistr podle svého Učení žije. Protože učení není jen věcí teorie, ale také praxe.

Toto Ježíšovi současníci v Izraeli věděli. Ale následovat Ježíše vyžaduje víc, mnohem víc.

První. Adept se sám nabízí. "Přijmi mne, Ježíši, za svého žáka." On odpovídá obrazem lišek a ptáků, což byla známé úsloví. Jako by říkal: "Uvědomuješ si, člověče, do čeho to jdeš?" Do jakéhosi zvláštního bezdomovectví. To není žádná legrace. (= To následování). Při hledání obrázků pro děti jsem narazil na fotky zajímavé sochy z parku v Dublinu. Lavička v parku a na ní… spící postava. Ježíš. Ježíš jako homeless. Přehnané? Provokace? Jen částečně. Cesta tohoto Mistra je cestou radikální vydanosti. Být naprosto odkázaný na dobrotu někoho – lidí, Boha. "Jsi připraven, člověče, až tak?"

Druhý. Ten je vyzván Ježíšem. Ale potřebuje ještě pochovat svého otce. To je přece jasné. Mrtvé je třeba řádně pochovat. Tak to zná Tóra i obyčejná lidská slušnost a synovská oddanost. Kdo by mohl být takový tvrďák a takový smělec, aby v něčem takovém bránil?! Podívejme! Jeden by se našel! Skutečně? To není návod k jednání. To není proti mrtvým. Následovat tohoto Učitele znamená mnohem větší nárok. Nevíš-li, co tento učitel přináší, nelze to unést. Víš-li, pak víš, že zvěstování přicházejícího království je tím nejlepším, co můžeš i pro své mrtvé udělat.

Třetí. Ten se sám iniciativně nabízí. Jen si klade podmínku. Aby se mohl předtím rozloučit. Jako to Elijáš dovolil Elíšovi. Vždyť je to jen chvilka! Kdepak! Nic takového! Království si žádá, aby učedník hleděl jedině dopředu. Ani tu to není návod k neurvalosti a neslušnosti. Tak co tedy? Jednak: Tady je někdo větší než Elijáš. Ale hlavně: Boží království, které přichází, je mnohem důležitější než cokoli jiného. Učednictví s sebou nese nekompromisní nárok být tu na sto procent pro toho, kdo přichází. Boží království nepředstavuje variaci toho, co tu už je. Je to od základu něco nového. Radikálně nového.

Ale… abychom si tuto radikalitu nevykládali špatně, předchází ten příběh o problému v jedné samařské vesnici. Odmítli přijmout Ježíše s doprovodem. Poněvadž šel do Jeruzaléma a byl žid. A povídalo se o něm, že to je židovský Mesiáš. Takové odmítne jednoho namíchne. "Když je to tak, nemáme to udělat jako Elijáš?" Když ho šli zatknout vojáci, padl na ně z nebe oheň a spálil je. Několikrát. To byla hrůza. Přečtěte si to ve 2 Královské 1. kapitole. "Tak by to přece bylo správně podle Bible, Mistře, nemyslíš?"

Nic takového. Nevíte, z čeho žijete a čerpáte sílu? Nevíte, o čem je to království?! Nepřišel jsem lidi zahubit, ale zachránit. On je víc než Elíjahú, ale ne v počtu sestoupivších nebeských ohňů. Nýbrž v tom, co všechno ponese pro záchranu takových, jakou jsou obyvatelé třeba této vesnice. A mnoha další vesnic.

A šli do jiné vesnice. Beze sporu taky samařské. A tam je přijali. A tak je to taky správně.