Divné to věci dnes...

Bílá sobota (Vigilie Vzkříšení)

Gn 1,1-2,4a/ Gn 22,1-18/ Ex 14,10-31/ Iz 55,1-11/ Ez 37, 1-14/ Ř 6,3-11/ Mt 28, 1-10

Tuto velkou noc čteme pár tradičních čtení hlavně ze Starého zákona. (Některá jsme z časových důvodů vynechali.) Takových pár Božích skutků "na ukázku". Abychom si zpřítomnili, co že to vlastně slavíme.

Bůh dělá dobré a krásné "věci". Smíme se z nich radovat a těšit.

Ale tyto dobré a krásné "věci" zároveň přesahují naše chápání, naše představy; no, naše všechno… My si ty představy pochopitelně stejně děláme, protože to jinak ani neumíme. Ale znovu a znovu poznáváme, jak jsou nedostatečné a často i směšné.

My prostě známe "ten svůj svět". Teda aspoň do určité míry. Tam jsme doma. Do jeho rámce všechno dáváme. Jinak to ani neumíme. Ale tady v těch Božích skutcích se tento náš známý svět otevírá něčemu (nebo spíš někomu) mnohem, mnohem většímu. Z naší dosavadní zkušenosti se to zdá úplně nemožné, a přece skutečné.

Kdybychom vzali tradiční čtení této noci a formulovali si k nim pár otázek, mohly by tyto otázky znít třeba takto:

Jak z ničeho vznikne celý vesmír a lidstvo se všemi jejich možnostmi?

Jak může být tvorstvo zachvácené potopou hříchu obnoveno? (To se vztahuje k vyprávění o potopě, které se taky této noci čítává.)

Jak se spoutaný Izák, určený k oběti, může vrátit zpátky živ a zdráv?

Jak odejít z Egypta a projít Rákosovým mořem na druhou stranu?

Jak obnovit zničený Jeruzalém do ještě větší krásy?

Jak najít Boží moudrost pro své životy? (To je ke čtení z Bárucha nebo z Přísloví, která se taky někdy o této noci čtou.)

Jak očistit Boží lid propadlý hříchu a dát mu nové srdce a nového ducha? (To je zase k Ezechielovi 36, kterého jsme tentokrát taky nečetli.)

Jak shromáždit a hlavně probrat k naději Izrael podobný děsivé hromadě děsivě mrtvých kostí?

Jak se může v těžce zkoušené dceři sijónské zrodit Boží radost? (To je k Sofonjášovi 3, kterého jsme z časových důvodů taky nečetli.)

Jak oživit mrtvého a dát mu nový život?

Jak se z našich ztroskotání a selhání může stát něco plné Boží slávy a krásy?

Jak může být ukřižování (tedy smrt) počátkem vzkříšení (tedy nového života)?

Některé odpovědi mohou být geniálně jednoduché a vtipné. A v ohlédnutí zpět je hned pochopíme. A jiné možná nepochopíme nikdy.

Snad aspoň něco k otázce vztahu mezi ukřižováním a vzkříšením. Vzkříšení neznamená "přemazání" ukřižování. Něco jako: "Zapomeňte na ukřižování, odteď už je tu jenom vzkříšení." Tak to vůbec není. Právě naopak! Právě vzkříšení bude odteď pořád připomínat ukřižování. Právě kvůli vzkříšení budeme do konce věků pamatovat na ukřižování. Protože bez něho by nepřišlo vzkříšení.

Pro apoštola Pavla tvoří představuje vzkříšení základ naší víry a naděje. A přesto nebo právě proto se nechce chlubit ničím jiným leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro něho svět ukřižován        a on pro svět. (viz Ga 6, 14) Ukřižování a vzkříšení patří k sobě. Obojí tvoří jedno velikonoční tajemství. Jedno tajemství Boží lásky. Nemusíme je chápat, a přece na něm můžeme mít podíl. Lásku nemusíme chápat, a přesto ji můžeme žít.

Mít podíl na tomto tajemství znamená patřit tomuto Bohu, který dělá tak divné věci... Dovolit mu, aby nás naplno miloval. Jako to dělá Ježíš.

Boží moc znamená naprostou svobodu lásky. Když Bůh miluje, tak z toho vznikají takové krásné      a dobré "věci". Jeho láska osvobozuje. Ze stísněného prostoru uvádí na nekonečné prostranství.

My se tomu divíme. Z počátku nevíme, co s tím. Někdy (většinou) trvá strašně dlouho, než nám to dojde. Je to krásné tajemství, ale hrozně těžké. Dlouho se v nás bude míchat strach a radost. Jako      u těch žen, co šly ještě za tmy ke hrobu nebo u těch apoštolů, co "pro jistotu" ke hrobu ani nešli.

Ale to nevadí. To se nakonec "poddá". Bůh, který činí takové věci, nás také připravuje, abychom je dokázali přijmout a naučili se v nich žít.