DEN slunce spravedlnosti...
33. neděle během roku C
Mal 3, 19-21/ 2 Te 3, 6-13/ L 21, 5-19
Tak nám to nějak uteklo a už máme předposlední neděli starého liturgického roku. S ní přicházejí eschatologická nebo taky apokalyptická témata. To první slovo znamená "poslední věci" a to druhé "odhalení skrytých věcí".
Biblická víra vidí dějiny (všechny příběhy) směřovat k určitému cíli. U Malachiáše je to prostě "ten den". V proudu dní existuje jeden den, kam to všechno míří. Nikde se v Bibli neřeší, KDY to přesně bude, ale spíš, JAKÉ to bude. To je důležitější. Nelze o tom mluvit jinak než v obrazech. Malachiáš říká, že ten den bude jako hořící pec. To zní nadějně i děsivě zároveň. V peci lze péct chleba. Ale lze v ní i shořet. Bůh je jako oheň. Zahřívá i spaluje. Záleží na člověku. Už Abram zakusí při uzavření smlouvy Boží přítomnost jako hořící pochodeň a dýmající pec (Gn 15, 17). Martin Luther hovoří krásně a neotřele o Bohu jako o "rozpálené peci plné lásky". Láska je strašlivá síla :-). Jen vzpomeňte na Píseň Písní. Není strašlivá jako horror, ale jako obrovitánská síla. Kdo ji snese? Kdo se nepřipraví na lásku, ten v ní shoří jako suchá sláma na strništi nebo jako suché křoví. "Nezůstane po nich kořen ani větev." Sobectví, zlo, násilí, kroužení kolem sebe sama coby středu vesmíru, nemá budoucnost. Udělá to "puf" a nic nezbude.
"Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti s uzdravením na paprscích." Bát se Jména znamená něco jako přijmout Boha za střed všeho, sklonit se před Boží mocí, vsadit vše na lásku a pravdu. To je život, trvalá budoucnost a zahojení. "Budete poskakovat jako vykrmení býčci." Pro starověkého člověka nejen v Izraeli to je ztělesnění vitality, síly, zdraví, energie. Když vám vyjde toto Boží slunce toho dne, jemně se vás dotknou jeho paprsky a v jeho světle se ukáže vaše krása. Ožijete. Naplní vás vitalita, síla, zdraví. Vaše rány se zahojí. Bude poskakovat. Pobíhat a těšit se ze života, který vám dá Bůh. V této síle přemůžete všechno zlo. K tomu směřuje náš čas. Takové je svědectví Bible.
Jiné obrazy slyšíme z evangelia a z epištoly.
Ježíš mluví o nárůstu nejistoty. O dějinném neklidu a strachu. Všechno stálé se rozkymácí a mnohé se zbortí. Dokonce poexilní chrám. Chlouba judského lidu. Pojmy se zamíchají: dobro a zlo, pravda a lež. Nastane informační chaos. My tomu dnes říkáme "fake news" nebo "dezinformace". Ani učedníci tj. Církev proti tomu nebude imunní. I vaše společenské postavení bude ohroženo. Budou vás nenávidět. Útočit na vás. A někteří budete dokonce zabiti. Zůstaňte klidní. Ani vlas (kdo počítá vypadané vlasy?) z vaší hlavy se neztratí. Když vás budou obviňovat, nebojte se. Dám vám řeč, kterou vyvrátíte jejich argumenty proti vám. Nebojte se. Zůstaňte klidní. Nehledejte v tom vzrušující senzace, mimořádnosti. Nehoňte se za tím. Nevěřte všemu. Berte věci prostě tak, jak jsou. Zachovejte si klidnou mysl. Ty zvraty a nejistoty patří k dějinám i k jejich cíli.
Evangelista používá v řečtině slovo "telos". To se někdy překládá jako konec. Ale spíš je to cíl. Možná taky přechod. Řeckému telos se podobá telónion (= celnice) a telónés (= celník). Směřujeme k přechodu do nové přicházející etapy stvoření. Bible pro ni používá extra slovo (hebrejsky olam, řecky aión). Což je něco jako "časosvět" nebo "světočas". Čeština a myslím, že ani jiné evropské jazyky, aspoň ty, co znám, pro ně nemají výstižný ekvivalent. Směřujeme k celnici. Jak daleko od ní jsme, nevíme. Ukazatele vzdáleností naši cestu nelemují. Ale jisté je, že tam nás čeká důkladná prohlídka. Moc toho "neprovezeme". Jenom lásku, dobro a pravdu. Nebojte se. Konejte lásku, dobro a pravdu. Čerpejte z lásky, kterou nás Bůh miluje. Vdechujte ji. Nabírejte ji, co to jen jde. Svou stálostí v těchto věcech získáte své životy. Po všech těch zmatcích a hrozných věcech, co uvidíte nebo i uslyšíte, vzejde vám ten den se sluncem spravedlnosti, jehož paprsky budou uzdravovat. A to je přece krásná perspektiva, že?