Dar Ducha...

Seslání Ducha svatého

Sk 2, 1-11/ Ž 104, 24-34. 35b/ Ř 8, 14-17/ J 14, 8-17. 25-27

Dar Ducha, který Ježíš poslal učedníkům padesátý den po svém vzkříšení, je určen pro všechny. Také pro nás.

Co znamená "dar Ducha"?

Inu, jak by se to dalo říct? Třeba takto: Je dar radosti, života, smyslu, naplnění, lásky, spojení s Bohem a s druhými lidmi a se všemi tvory.

Ne že by byl úplně neznámý. Všichni o něm nějak víme. Všichni jsme ho někdy zažili aspoň na chvilku. Když jsme viděli a zažili něco krásného. Třeba jsme si s někým opravdu porozuměli… Nebo kdy se všechny naše strachy aspoň na chvíli rozplynuly a my věděli, že existuje věčnost, že je dobrá a krásná a že jsme do ní vstoupili. Na to se nedá zapomenout. Stačí překvapivě málo a ono to v nás ožije.

Nějak to souvisí s naším životem, se všemi vztahy, s každodenními setkáními…a vzpomínkami, se zázrakem bytí a života vůbec. Všichni po něm nějak toužíme. Když přijde, aspoň poznáme, že to je on. A rádi bychom, aby to nikdy neskončilo.

V tomto nemusí spočívat ono překvapení. To je jinde.

V poznání, že toto všechno a nejen na chvilku, nýbrž na pořád, dostáváme v Ježíšovi z Nazareta. Ukřižovaném a Vzkříšeném. Skrze něho se nám dostává radost, život, smysl, naplnění, láska, spojení a porozumění. Tento Ježíš z Nazareta se ukazuje jako klíč k našim životům, k životu vůbec.

Ve světě, kde se dějí bohužel také bolestné, nešťastné a zlé věci, kde navzájem odcizujeme, v tomto světě navzdory tomu bolestnému, nešťastnému a zlému, dar Ducha uchovává naši naději, radost, život, smysl, naplnění, lásku, spojení s Bohem a s druhými lidmi a se všemi tvory.…

A když se nám zdá, že Ducha necítíme, "víme", kde ho nejspíš "najdeme". A jakým způsobem si ho můžeme "nabrat".

Ježíši Kriste,

ve svém Evangeliu

nás ujišťuješ:

"Nikdy vás nenechám samotné,

pošlu vám Ducha svatého;

on bude vaše opora a utěšitel,

naučí vás být

ve společenství s Bohem

den co den."

(Bratr Roger z Taizé)