Co vyprávěli pastýřové...

Narození Páně (ve dne)
Iz 52, 7-10/ Žd 1, 1-6/ L 2, 1-14

Ale nejprve ještě o tom narození. Ježíš se narodil se jako poddaný římského císaře. Jako ten, kdo musí poslouchat, odvádět daně... a za to má taky nějaký ten užitek z římského míru.

Tak se stalo, že se narodil v rodišti slavného krále Davida. Ale zároveň se narodil tak, jak to chtěl Bůh. Bůh je totiž vždycky originální. Nikdy nepřestaneme žasnout nad jeho nápady. Co on všechno dovede vymyslet?

V rodiště slavného krále, a přece v provizoriu, v chudobě, samotě a inkognito... téměř... Žádná vánoční idyla se nekonala. Žádné rolničky, světýlka... žádné přinášení dárků do Betléma. Celkem tvrdá realita. Pravda, mohlo by to být ještě horší. Ale i to už celkem stačí. Nenašlo se pro něj místo pod střechou. (Kraličtí mají "v hospodě") Přišel jako momentální bezdomovec. Proto ty jesličky. To není romantika. Prostě nic jiného nebylo, kam by ho položili.

Nevíme, jestli se narodil v noci, ale většinou si to myslíme. To podle toho příběhu o pastýřích. To se stalo v noci. Měli jakousi noční službu. A dělali to, co tak člověk dělá na noční. A najednou světlo. Strašně moc světla. To na člověka přijde hrůza. Vpád nebe na zem bývá vždycky děsivý. Pro naši křehkou náturu je to vždycky síla. Anděl je musí uklidňovat. To vždycky. Proč tato sláva? Všimněme si: Nebe s úžasem hledí na zem. To podstatné se děje tady - mezi námi - v tomto světě. Andělé sedí ve hledišti, ale my jsme na jevišti a "hrajeme". Tady se to děje. Nikdy jsme netušili, jak je náš svět důležitý. Dokonce i pro nebe!

"Nebojte se. Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán..." Bůh, který dělá podivuhodné věci, si vybral z celého Betléma a okolí právě tuto partu. Někde jsem četl, že pastýřům nikdo nevěřil. Jako svědci prý byli nepoužitelní. Saša Flek ve své Parabibli přirovnává tehdejší pastýře, pokud jde o sociální status, k dnešním popelářům. Každý kluk chce být popelářem, ale když vyrosteme... dáme přednost něčemu jinému.

Zkuste si představit, jak Bůh spokojený s tím, jak to všechno udělal, si říká: A kdo bude prvním svědkem toho všeho? Kněží? Kdepak! Zákoníci? Ne, ne... Úředníci? Pan starosta? Nějaký ministr? Nějaký významný byznysmen? Všechno vedle! A pak uvidí tu pastýřskou partu u ohně a řekne: "Jo, to je ono. Ti to budou!" - Ti, kdo se na to nehodí... Ti, které by si nikdo nevybral. Tak to je náš Bůh! Má zvláštní inklinaci k outsiderům, k těm, co se jeví podezřelí a nevěrohodní... Co tak nějak "nezapadají".... Člověk se musí usmívat nad tím, jaký je Bůh. A zároveň,jaká je to úleva. Protože díky tomu máme naději i my, všelijací outsideři, podezřelí a nevěrohodní posbíraní všude možně po ulicích...

Tak to je ta zpráva. A teď půjde o to, co s ní uděláme, dál... To by bylo pro tuto chvíli asi všechno. Hezké Vánoce!