Chudí v duchu...

4. po Zjevení Páně A

Mi 6, 1 - 4. 8/ Ž 15/ 1 K 1, 26 - 31 (varianta II.)/ Mt 5, 1 - 12

Dnes bych rád nasměroval naši pozornost na jednu "věc" z dnešních čtení.

"Blaze chudým v duchu…"

"Abys pokorně chodil se svým Bohem…"

"Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu…"

Chudoba v duchu. Co to vůbec je? Nejdřív, co to není. Není to "mít méně ducha" ani býti chabého intelektu či cokoli podobného. Je to nepovažovat se za důležitého ani bohatého. Ale taky nedělat ze sebe ani chudáčka nebo být líný a nic nedělat. To s chudobou v duchu taky nemá nic společného. Ani trochu.

Chudoba v tomto smyslu bude: Nic ze sebe nedělat. Neřešit své bohatství ani chudobu. Nechat to prostě být. Bohatství nespočívá v tom mít hodně věcí, poznatků, zkušeností, nýbrž lpět na tom, co mám. Nic proti poznatkům, zkušenostem, cílům, kterých třeba chceme dosáhnout. Nic proti radosti z poznání. Dokonce ani nic proti radosti z pěkných věcí. V nich problém není. Najdeme ho v sobě.

Chudoba v duchu se netrápí tím, co má případně, co nemá. Myslí na Boží vládu, která přichází. Toto přicházející království je základem. Tím se mění všechno.

Před ním se ukazuje naše bída v plném světle. Ale o to víc se též ukazuje Boží dobrota a velkorysost. Do tohoto království vstupují všichni jako žebráci a chudáci. Je to "země milosti", nikoli zásluh.

Možná proto je blahoslavenství chudoby v duchu v pořadí první.

Připadáš si chudý -chudá? Nebuď smutný. Právě v tomto stavu můžeš vstoupit do Boží blaženosti. Právě pro tebe je zde toto království.

Protože toto všechno můžeš přijmout jedině jako dar. Nezasloužený dar.
Tady potřebujeme změnit své nastavení. Náboženská řeč to pojmenuje "pokání" nebo "obrácení". A to je pro nás těžké.

Sv. Pavel píše do Korinta o zvláštní Boží strategii: Bůh chce, abychom přijali svou slabost a své meze chápání. Prostředkem k tomu je Kristův kříž. Na něm stojí celá stavba evangelia a spásy. Bláznovství kříže. Proč něco tak divného? Proč takto? Aby zahanbil moudré a silné. Aby ukázal, že ani ti nejmoudřejší lidé sami od sebe nepochopí smysl tohoto bláznovství a nepřijmou ho. Kdo si zakládá na sobě, nedokáže udělat tento krok. Může se "cpát" dovnitř o sto šest. Nic mu to platné nebude.

Něco podobného je "pokorně chodit se svým Bohem" [צנע hif. inf.], jak jsme slyšeli z Micheáše. "Co mám dělat, aby se to Bohu líbilo? Nějaké zvláštní oběti? Nějaký mimořádný duchovní výkon?" "Ach, nic zvláštního! Vy pořád hledáte něco zvláštního, mimořádného, něco, co upoutá pozornost. Jaká pošetilost?!" Bůh chce "obyčejné věci". Abys nechtěl nic mimořádného, abys byl pozorný, k tomu, jak je Bůh s tebou. To stačí. Boha nemusíš zaujímat mimořádnostmi. Důvěřuj mu a nech se prostě obdarovat. To je místo člověka před Bohem. Na něm tě čeká to nejlepší.