Cestou velkorysosti II.

7. neděle během roku C
Gn 45, 3-11. 15 (3-15)/ 1 K 15, 35-38. 42-50 (35-50)/ L 6, 27-38

(nedělní bohoslužba)

"Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí." Tak. "Vyučování na rovině" pokračuje. Po blahoslavenstvích a bědách dnes před námi Ježíš otvírá perspektivu lásky k nepřátelům. To je pro nás těžké, hodně těžké. Zvlášť když si uvědomíme, že i my máme své nepřátele. V souvislosti              s rostoucím rozdělením ve společnosti a nárůstem agresivity i v souvislosti s hrozbou války                v Evropě to všechno nabývá nové aktuálnosti. Co to vlastně po nás Ježíš chce? Co to je "milovat nepřítele"? Dovolím si nabídnout pár myšlenek. (Původně jsem je počítal, ale pak jsem čísla vynechal. Nemělo by smysl je počítat.)

Ježíš začíná své vyučování o lásce k nepřátelům slovy: "Ale vám, kteří mě slyšíte..." To není všeobecný zákon. Je to osvobodivé slovo pro ty, kdo ho poslouchají. Tedy pro učedníky. Ti jsou ve stálém vztahu k Mistrovi. Nacházejí se v jeho společnosti - v jeho škole. On sám - Ježíš - je zdrojem síla a svobody k takovým životním postojům. První, co pro to můžeme a máme udělat, je naslouchat jemu. Setrvávat v jeho společnosti.

Je to slovo Božího království. Toto je "normální" v přicházejícím Království. Tedy nikoli ze své síly, když my sami vládneme svému životu, ale když vstupujeme pod vládu Boží. To právě můžeme          a máme udělat.

Je to pozvání nikoli nařízení. Smíme Ježíšovu vyučování v této věci rozumět asi takto: "Vy, kdo mě slyšíte, můžete milovat i své nepřátele. Není to lehké, ale v Božím království přece možné. K tomuto cíli směřujeme."

"Milovat nepřítele" neznamená "chovat v sobě láskyplné city k nepříteli". Nepřítel je někdo, kdo nám ztrpčuje život. Jde po nás. Nejspíš to tak zůstane. Na nepřítele si musíte dávat pozor. Nesmíme si dovolit žádnou naivitu. Láska není naivita ani idealizace. "Milovat" prostě znamená "činit dobře". Usilovat o dobro i pro toho, kdo vůči vám osnuje zlo. Usilovat o jeho dobro - o naše společné dobro. Tak, jak to jen jde. Tak, jak mohu.

"Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání?" (Doslovný překlady zní: "Jakou máte milost?".) Chovat se dobře k těm, co chovají dobře k vám, to nic není. To před Bohem není nic velikého. Jste povolaní k něčemu většímu. Podle toho, jak se budete chovat ke svým nepřátelům, se totiž teprve pozná, jestli jste se opravdu stali Božími dětmi.

"Staňte se milosrdnými (také: slitovnými) jako je milosrdný Otec." Buďte velkorysí a štědří... Nebojte se, že byste to s tou velkorysostí přehnali. (To my často děláme.) Čím velkorysejší budete k lidem kolem sebe, tím velkorysejší bude k vám Bůh.

"Chovat se dobře" i vůči nepříteli je cesta. Není to hned "hotové". Spíš to potrvá hodně dlouho. Tato cesta má různé stupně. Postupně se to budeme učit. Při tom zažijeme bolestnou konfrontaci se sebou samými - se svými nedořešenými konflikty, vnitřními zraněními, se svými neodpuštěními atd.atd. Avšak i malé kroky tímto směrem mohou znamenat velký pokrok.

Možná největší zkouškou na této cestě bývají situace, kdy se najednou ocitneme ve výhodnější pozici než ten, kdo nám ublížil. Teď byste to klidně mohli konečně oplatit. Co uděláte? To je dnešní první čtení. Josef a jeho bratři. Teď jim to všem může vrátit. A může si to patřičně "vychutnat". Když to nejmíň čekali, ocitli se tváří v tvář tomu, koho před lety zmlátili, chtěli zabít a pak ho nakonec "jen" prodali do otroctví do Egypta. Jak tenkrát prosil o slitování!? Pravda, byl to rozmazlený fracek, tatínkův mazánek, co na ně navíc donášel. Ale v té chvíli byl tak bezmocný... Každý i ten největší lump někdy zažije chvíle bezmoci, kdy prosí o slitování. Ale oni ho tenkrát prodali... nelítostně. Teď ho potkávají jako "pána Egypta". Co s nimi udělá? ... Ale on se projevil velkoryse. Víc staví na tom, co mají společného. To může někdy být taky cesta.

Ježíš žije i v tomto světě pod Boží vládou. K témuž zve i nás. Vydáme se na jeho slovo cestou velkorysosti?