Cena Boží společnosti...

23. neděle během roku C
Dt 30, 15-20/ Fm 1-21/ L 14, 25-33

Dopis apoštola Pavla Filemonovi je skutečný dopis. Pavel se tam přimlouvá za uprchlého otroka Onezima. Na první pohled tam neslyšíme žádné evangelium, ale najdeme ho tam. Vidíme, jak víra zevnitř proměňuje mezilidské vztahy a tehdejší sociální struktury a role. Otrokář a otrok se ve víře stávají bratry. "Přijmi Filemone, svého uprchlého otroka Onezima jako bratra, jako mne. Je mi drahý jako mé vlastní srdce. Nepřikazuji ti to. Prosím. Věřím, že to uděláš dobrovolně a že uděláš víc." Kéž bychom tak dokázali přijímat druhé, zvlášť ty znevýhodněné, vyloučené jako Pavel Onezima              i Filemona! "Je mi drahý jako mé vlastní srdce".

"Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo." Tak začínalo dnešní první čtení. Bůh tu mluví prostřednictvím Mojžíše k Izraeli těsně před hranicemi Zaslíbené země. Život a smrt... Vyber si. Je užitečné vědět, že v Bibli slova život a smrt označují víc než fyzický život a smrt. Zahrnují spíš jejich širší souvislosti. Taky by se dalo říct: duchovní dimenzi. Smrt v této souvislosti znamená něco jako nenapravitelně zmařit svůj život. Být doopravdy k ničemu...

Biologická smrt prostě patří k životu. Každý z nás jednou umřeme, pokud nás dřív nezastihne Kristův příchod. Vybrat si smrt znamená odmítnout Boží pozvání - Boží společnost. Vybrat si život znamená naopak přijmout ji. O tom se rozhoduje už teď. Třeba tím, že budeme Boha milovat. Což      v řeči Bible znamená "dát mu přednost" a dát to najevo třeba tím, že budeme zachovávat jeho přikázání. Žít pro druhé, ne pro sebe a svůj prospěch. Milovat znamená překonat přitažlivou sílu sebestřednosti a směřovat k Bohu. Být přitahován Bohem. Takový člověk, i když v tomto našem světě umře, nezaniká, směřuje k Bohu - do Boží společnosti. To je ŽIVOT věčný. Každodenní maličkosti, drobná rozhodnutí mají nepředstavitelné důsledky. To se můžeme učit ve škole Starého zákona.

Mojžíš říká něco jako: "Zakrátko vstoupíte do Země zaslíbené. Dobře v ní žijte a dobře se v ní rozhodujte. Nezapomeňte na to, co to je ta Země zaslíbená. Ta nespočívá v zemi samotné ani jejích darech ani ve vašem díle. To není v nejvlastnějším smyslu Země zaslíbená. Opravdová Země zaslíbená je být s Bohem. Chtějte to! Vždycky. Nezapomeňte na to!"

Toto rozhodnutí leží na vás. Plno věcí v životě neovlivníte. Ale toto vám nikdo nemůže vzít. Plno věcí nás ovlivňuje. Ale toto představuje jakousi "svatyni" ve vás. Tam jste svobodní. Aspoň pro ta nejzásadnější rozhodnutí. Nikdo vás tu nemůže tlačit. "Ani já vás netlačím, říká Bůh. Jen nezapomeňte, že se máte rozhodnout! Já budu vaši volbu akceptovat, i když se mi to nebude líbit. Ale uvědomte si, o co tu jde! Co všechno je ve hře. Budete-li chtít, pomůžu vám. Ale jen budete-li chtít... Pokud jde o mě," říká Bůh, "já chci... být s vámi."

Ježíš nás volá k následování. Dnešní evangelium nám připomíná, jak je takové následování drahé. Velmi. "Musíte do toho jít naplno! Dát celé srdce. Všechno, co si ceníme, odsunout na druhou pozici. Všechno včetně nejbližších vztahů." - "Jsme pozvaní k něčemu, co nás nekonečně převyšuje. Před čím můžeme buď ztroskotat nebo selhat," (Z. B. Bouše). Zní to strašně. Z naší strany je to "předem ztracený podnik". A Bůh se ptá: "Chceš do toho jít?" "Máš mě rád?" "Uděláš to pro mě?" "Pokusíš se, aspoň?" To je víra. "Jít do něčeho, co vypadá ztraceně." Víra je paradoxní. Platí v ní zvláštní logika. Kdo opustí své jistoty, najde skutečné. Kdo opustí své nezdravé vazby na bližní, najde je uzdravené. Kdo ztratí všechno, najde to. Kdo se nebude bát pro lásku umřít, najde život věčný. K tomu nás Bůh volá - zve. Spíš se ptá: "Ty, uděláš to pro mě?" Co odpovíme? V podcastu cituji Jiřího Reinsberga, na jehož kázání jsem za studií tak rád chodil. Ta odpověď zní: "Ano, ale dáš mi na to, jo?" Evangelium neříká, že to máme zaplatit ze svého, ale že si máme uvědomit, že to stojí všechno. Boží společnost je poklad nade všechno. A stejně tak (i když se to jeví neuvěřitelně... a zní to neslýchaně) i naše společnost pro Boha...