Bude to házet, držte se…

28.11.2021

1. adventní C (28/11/2021)
Jr 33, 14-16/ 1 Te 3, 9-13/ L 21, 25-36


Bude to házet, držte se... (nedělní bohoslužba)

Z obrovského množství dnes nabízím jednu obecnou myšlenku k adventnímu čekání a pak ještě tři další ke konkrétním větám dnešních čtení. Věřím, že vy ve čteních najdete spoustu dalších myšlenek a inspirací.

Ta obecná. Adventní očekávání, jak ho známe ze Starého zákona je vytrvalé, dlouhodeché. Není to sprint, ale běh na velmi, velmi dlouhou trať. My dnes chceme všechno hned. Když jsme skromnější, co nejdřív. Když to nedostaneme rychle, přestane nás to bavit. Vzdáme to a věnujeme se něčemu jinému. Proroci a jejich posluchači i ti neposlušní (jako třeba Jeremjášovi současníci) nás učí čekat dlouho a nevzdávat to. Je to tvrdá a drsná Boží škola. Ve všech zmatcích a nejistotách, ve všech situacích, kdy to vypadá s odpuštěním hodně blbě nevzdat naději, že Boží království přijde, že spása se naplní. A tuto naději předávat dalším generacím. Nejde jen o nás. Vytrvalost v čekání. Vytrvalost v naději. To moc potřebujeme. Aby skomírající světlo v lampách, úplně nezhaslo.

Teď první z těch tří: "Když se to začne dít, napřimte se..." V těžkých a bolestných věcech, když všichni kolem propadají zmatku a zoufalství, podívejte se na to všechno z jiné perspektivy. Zkuste vzít těžkosti jako znamení, že dobré věci od Boha jsou už blízko. Je to krok víry. Těžký. Jasně. Bláznivý. Takový krok víry prostě bývá. Ale vy ho můžete udělat.

Druhé ze tří: "Neboť přijde (=onen den) na všechny, kteří přebývají na zemi..." Mesiášský čas se bude rodit v bolestech a krizích. Je nesmyslné myslet si, že se jim vyhneme. Bude to házet. S každým. S námi se všemi. A hodně. Musíme tím prostě projít. Jak? Buďte bdělí. Vnímejte, co se děje kolem vás i s vámi. A snažte se na jedné straně nedělat si starosti. Myslete na toho, kdo je za tím vším, že je dobrý a všechno vede k dobrému, že mu na vás záleží. Prostě mu důvěřujme. Snažme se taky (a to je ta druhá strana) nezavírat oči před realitou. Nenavozujme si opojení, abychom unikli před nepříjemnou realitou. Obojí by nás zničilo: starosti i opojená bezstarostnost. Dívejme se, naslouchejme, vnímejme - s vírou.

A nyní třetí ze tří: "Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem..." Nese nás tím vším modlitba druhých a my zase svou modlitbou neseme je. A všechny nás nese modlitba apoštolů a všech svatých, kteří už dosáhli cíle. Je to modlitba za lásku. Abychom rostli, zráli a prospívali v lásce. Láska, laskavost, otevřenost pro druhé a pro jejich nouze a slabosti...to je důležité. Nemyslet na sebe - ani na svou spásu - ale spíš na druhé - na jejich spásu. To se ukazuje jako nejspolehlivější cesta turbulencemi času. I tento krok vyžaduje víru. Ale právě to je "naše parketa" - cesta víry.

Pane, prosíme za víru, naději a lásku... pro své bližní...


Zvednuté dobré slovo...(NAHRÁVKA)

Tak, a je to tady. Advent. Privilegovaný čas čekání. Celý náš život má být čekáním... ale teď se na to smíme obzvlášť zaměřit. Co k nám z budoucnosti přichází? Co čekáme? Víra nám dává odvahu myslet si, že toho přichází víc než čekáme. Ale... co opravdu čekáme? V této historické době? V tomto letošním adventu? Těšíme se na něco? Anebo se spíš bojíme? Víra nám dává odvahu čekat navzdory všem nejistotám a zkouškám něco opravdu dobrého.

Bible není o minulosti, i když připomíná mnoho minulých příběhů a událostí... nebo ještě lépe: minulé věci v Bibli nejsou tak úplně minulé. Bůh svým dílem - dokonce i soudem jako bylo dobytí Jeruzaléma Babylóňany - připravuje dobrou budoucnost... Máme se na co těšit...

Z Jeremjáše slyšíme: "Hle, přicházejí dny, kdy splním to dobré slovo..." - To je slovo o tom, že město bude zase plné života. Budou si tam hrát děti. Mladí lidé pořádat své oslavy. Budou svatby. Domy budou krásné. Stejně tak i zahrady. Staří lidé budou odpočívat na sluníčku nebo ve stínu, podle toho. Lidé si budou povídat a nebudou vůči sobě ve střehu. Nikdo se nebude bát. Každý se bude cítit v bezpečí. Všude bude život. Plno života. Jak to má být. - Už ale víte, v jaké době Jeremjáš žil. Víte, co přicházelo. Pravý opak... hrůza. Zkuste si představit, jak jsou uzavřeni v obleženém městě. Není moc co jíst a pít. Atmosféra napjatá a plná strachu. Co přichází? Těžká zkouška. Nepředstavitelná. Pobořené hradby. Hořící domy. Mrtví. A spousta zajatých. A hořící chrám. Vypleněný.

A prorok, který měl vždy pro své současníky velmi tvrdá slova soudu, má najednou říkat: "Hle, přicházejí dny, kdy splním to dobré slovo." Doslova říká: "Postavím." "Vztyčím." "Vzkřísím." Ta dobrá vize byla povalena a pošlapána nejen Babyloňany, ale i vaším hříchem. Kdybyste tak poznali, v čem váš hřích spočívá!? Ach, mé dobré slovo! Zapomněli jste na ně. Zdá se, že bylo marné - k ničemu. Nikomu nic neřeklo. Ale... já mu dám nový život. A vy poznáte, že to nebyla klamná naděje. Že to všechno mělo smysl. Vy jste to slovo nebyli schopni přijmout. Jako by to bylo slovo do jiné doby. Jeho čas přijde. Hle, přicházejí dny... A největší div: Hospodin je -bude naše spravedlnost. On se s námi podělí o svou spravedlnost. Toto přichází. Vystřídá se toho hodně. Ale nakonec Bůh uskuteční své dobré slovo. Blíží se to. Přichází to. Jistě a neochvějně. Den za dnem blíž a blíž... Hle, přicházejí dny...

Smíme čekat něco nad pomyšlení krásnějšího. Takového, co umí jen Jeden jediný.

Vstříc tomu si můžeme jen navzájem přát, žehnat si a modlit se za to, "ať Pán posílí naše srdce, abychom byli bezúhonní a svatí před Bohem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými," (dnešní druhé čtení). Abychom byli připraveni. (Tedy úplně se připravit asi není v naší moci.) Ale abychom byli otevřeni tomu, že od Boha přijde něco dobrého... že se jeho Slovo naplní. Právě jeho Slovo. Ono se ukáže na přelomu dějin jako jediný "pevný bod". Nevíme, jak si to máme představovat. No, nějak si to asi představujeme. Jinak to ani neumíme. Ale měli bychom počítat s tím, že to bude nejspíš vypadat úplně jinak. Boží cesty nekonečně převyšují cesty naše a Boží nápady ty naše. Třeba koho by napadlo, že Bůh se stane člověkem a vezme na sebe náš lidský úděl, aby nám byl opravdu blízku, aby nám ukázal, že mu na nás záleží? Jakápak má asi další překvapení připravená!?

Na přelomu dějin přijde velká nejistota. Všechno bude ve zmateném pohybu. Pevné jistoty selžou. Jen Slovo Kristovo ne. Copak to znamená? Které z řady slov? O tom můžeme přemýšlet. Ba, dokonce máme. Co tento Ježíš říká? Co znamená jeho poselství a život? Co z toho pro sebe vyvodíme?

Na jediné si máme dávat pozor, abychom nebyli spoutáni starostmi anebo radostmi - těmi našimi radostmi - třeba tím, jak si myslíme, že rozumíme Bibli a jaké máme správné biblické názory. (Vztahuji to pochopitelně i na sebe :-) Abychom viděli a vnímali, co se děje, a měli vhled do hloubky dění. To je hodně velká výzva. Víc než dokážeme. To nás vrací zpátky k té krásné modlitbě svatého Pavla, kterou jsme dnes slyšeli: "Aby Pán posílil naše srdce, abychom byli bezúhonní a svatí před Bohem..." Abychom dokázali nemožné. Abychom dokázali obstát... Cesta k této pozornosti (bdělosti) je cestou modlitby. Řečtí otcové si všímali podobnosti slov bdělost nebo pozornost a modlitba. Jedno je prosoché (προσοχη) a druhé proseuché (προσευχη). [ŠPIDLÍK, TOMÁŠ Spiritualita křesťanského Východu. Modlitba] Myslí se taková modlitba, při které spíš posloucháme a čekáme, co Bůh řekne a ukáže... Je to modlitba, kdy to vypadá, že se nic neděje... kdy jsme konfrontováni s Božím mlčením... se zvláštním tichem z něhož zaznívá Slovo... Někdy je to krásná zkušenost, i když taky hodně těžká... Advent představuje skvělou příležitost zkoušet a učit se takto modlit... Pane, zde jsme před tebou v prázdnotě a chudobě našich srdcí... a čekáme na tebe...

Vytvořte si webové stránky zdarma!