Božské Dítě...
4. adventní A
Iz 7, 10-14/ Ž 80, 1-8.18-20/ Ř 1, 1-7/ Mt 1, 18-25
Král Achaz si má vyžádat znamení od Hospodina.
(Vládl v letech 743-727 př.; Králem se stal ve 20; Zemřel, když mu bylo
35-36 let.
Co přesně znamená "znamení"? Encyklopedický biblický slovník
dostupný online uvádí, že to je: "projev,
akce, posunek, který někomu oznamuje blízkost, přítomnost nebo působení někoho
třetího, ve většině případů Boha samého."
Achaz
prožívá ohrožení. Přesila nepřátel jde proti němu. Hrozí válka. Vlastně
už začala. Probíhala v letech 736-732 př. A historikové ji nazvali
Syrsko-efrajimskou. Skončila vítězstvím Asýrie a Judska. Ale pro Judsko to zas
taková výhra nebyla. Asyřané sice přišli Judsku na pomoc, ale nebylo to
zadarmo.
Události z dnešního Izajášova čtení spadají do této války.
Představte si tedy někdy v půli třicátých let osmého století před.
Achazovi může být mezi 20 a 30 lety. Situace není dobrá. Srdce krále i lidu se třepotá
strachy jako listy ve větru. Co hrozí? Dosazení jiného krále. Nikoli
z Davidovského rodu. Možná vyvraždění všech Davidovců. Šlo o reálnou
hrozbu anebo jen o fake news v rámci hybridní války? Moc toho nevíme.
Už je to dávno. (Vždyť je to takových +/- 2760 let).
Bůh mu nabízí pomoc,
aby věděl (=Achaz), že ho Bůh neopustil. Achaz to odmítá. Proč, o tom
můžeme přemýšlet. Spíš to nebudou dobré motivy, ale neposlušnost, možná
nedůvěra. Nejspíš. Každopádně, Bohu se jeho postoj nelíbí. A není to jen osobní
věc Achazova. On tu vystupuje jako judský král, jako představitel Božího
lidu. Adresátem prorockého slova je celý Jeruzalém a Judsko.
Když král nechce žádat o znamení, dá jim Hospodin znamení sám. "Hle,
dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanú-El (= S námi-Bůh)."
Vlastně doslova by to bylo takto: "Hle, ta dívka otěhotněla (pf)
a porodí (impf) syna a dá mu (pf cons.) jméno Immanuel."
Sv. Matouš toto slovo vykládá jako předpověď narození Ježíše z Marie Panny.
Jak tomu mohli rozumět Izajášovi současníci? I sám Achaz? V čem spočívá toto znamení? Nemusí mít charakter zázraku, něčeho neobvyklého a podivného. Znamení může být obyčejné. Podle čeho poznáme, že je s námi Bůh? Podle tohoto dítěte. Mohl to být mladý princ, mohl to být syn samotného Izajáše, mohlo to být prostě nějaké dítě. Třeba: Hle, tato dívka. Byla přítomna? Kdo? Prorok na ni ukázal. Je těhotná a narodí se jí syn. Bůh ví, že je těhotná a že bude mít syna.
Dítě znamením Hospodinovy přítomnosti? S dětmi jako by se pojilo zvláštní tajemství. Viz: "Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou," (Ž 8, 3). Proti vozbě, lukům a kopím - dítě? Ale úplně tak to není! Dítě může pomoci obráncům. Myšlenka na Dítě může dodat bojovníkům odvahu, posílit důvěru, že tady je Bůh. A v této odvaze a důvěře pak budou vítězně bojovat.
Sv. Matouš při vypravování Ježíšova příběhu často cituje SZ. Ukazuje tak, že se v různých událostech a okolnostech Ježíšova života naplňují stará proroctví. Teologové tomu říkají: reflexivní citáty. Ježíšův život a prorocká slova spolu zvláštním způsobem komunikují.
Celý Ježíšův život od prenatálního období až po smrt a toho, co po ní následovalo, smíme číst jako mimořádné znamení, kterým Bůh říká: "Já jsem s vámi! Nebojte se! Jistě máte spoustu důvodů ke strachu, ale přijměte toho Ježíše, jako vrcholné znamení: S námi Bůh." Bůh ví moc dobře, co jsme zač, a přesto je s námi. Ovocem této přítomnosti je vysvobození ze hříchu. Můžeme si ho představit jako překonání odcizení, které jsme si v sobě nesli. V této přítomnosti můžeme znovu najít Boha, druhé a nakonec i sama sebe.
Tato přítomnost Hospodinova v Ježíšovi je čistě a jedině darem z nebe. Úkolem nás lidí je pouze tento dar přijímat a v této přítomnosti Hospodina žít a jednat. Josef Hospodinovu výzvu přijal. V tom je veliký. Nebál se toho neznámého. Nebo: i když se bál a cítil zmatený a podobně, přijal Boží výzvu a spolu s Marií uvedli do našeho světa toho, kdo je nikoli jménem, ale svou bytostí S námi Bůh. Dík nim smíme žít v této Přítomnosti... Choďme a zůstávejme v této tajemné Přítomnosti!