Bonhoefferovské velkopáteční kázání

Velký pátek

Iz 52, 13-53, 12/ Ž 22/ J 18, 1-19,42

Říkal jsem si, že jsem už poměrně dlouho nemluvil o Dietrichu Bonhoefferovi, tak bych mohl pojmout letošní Velký pátek "po bonhoefferovsku" :-).

Nejprve: Kdo to je? Narozen 1906, německý evangelický křesťan, mučedník, teolog, farář, člen Vyznávající církve. To byla část evangelické církve, které se otevřeně postavila proti nacistické ideologii. Jeho účast ve skupině připravující atentát na Hitlera ho přivedla do vězení (5/4/1943)        a nakonec k popravě v koncentračním táboře ve Flossenbürgu 9/4/1945.

Z vězení napsal řadu dopisů svým příbuzným i svému příteli Eberhardu Bethgemu. Ten tyto dopisy po válce vydal pod názvem Widerstand und Ergebung (=Vzdor a poddání se). Český překlad vyšel pod názvem "Na cestě ke svobodě".

Teď: Proč na Velký pátek? Protože jedním z témat je utrpení Boha ve světě.

Svět se stává dospělým. Stále více autonomním. Nepotřebuje víc Boha. Stává se bezbožnějším. Bonhoeffer to nesoudí. Konstatuje. Nebojuje s moderním světem. Nevidí v tom ani poslání křesťanů.

Bůh v tomto světě trpí. Ježíšovo utrpení zjevuje toto Boží utrpení v našem světě. My křesťané jsme pozváni k účasti na tomto utrpení Mesiáše a Boha.

Ježíš v Getsemane říká učedníkům: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?" (Mt 26, 40).

"Člověk je vyzván, aby spolu s Bohem trpěl bezbožností světa… Dospělý svět je bezbožnější a snad právě tím Bohu bližší než svět nedospělý…"

Co nám naše křesťanství dává? Bezpečí? Pokoj? Dobrý pocit? Jistotu? Smysl? Společenství? …

Účast na Božím utrpení. "No, děkujeme pěkně. Máme dost vlastního."

Usnadňuje nám křesťanství život? …

Odpovídá na naše otázky? Přijde mi, že spíš nové a nové otvírá.

Ale o co vlastně jde v našem životě? …

Účast na utrpení jistě není příjemná. Ani na tomto utrpení. Co nám tedy dává? Snad to lze říci takto: velmi intenzivní setkání s realitou, s pravdou, s Bohem tajemně přítomným v paradoxech.

Co to znamená "být s Bohem v jeho utrpení" a co znamená toto Boží utrpení pro náš svět, vyjadřuje Bonhoeffer básní "Křesťané i pohané"[1] napsanou někdy v červenci 1944. Zarecituji ji… Omluvte případné nedostatky přednesu :-).

1)

Lidé jdou k Bohu vždycky, když bída je drtí,

o pomoc volají, o štěstí prosí a chléb,

o záchranu z nemoci, viny a smrti.

Křesťané pohané, všichni v tom, všichni jsou stejní.

2)

Lidé jdou k Bohu, když hodina nouze ho drtí,

je chudý, je potupen, přístřeší nemá a chléb,

je obklíčen hříchem, je sklíčen slabostí smrti.

Křesťané při Bohu stojí v jeho utrpení.

3)

Ke všem lidem jde Bůh, když bída je drtí,

tělům i duším dosyta dává svůj chléb,

za křesťany, pohany umírá křížovou smrtí,

a obojím dává odpuštění.

[1] Český překlad Václav Renč cit. BONHOEFFER, DIETRICH Na cestě ke svobodě. Listy z vězení Praha Vyšehrad 1991 s. 253