Až bude POZDĚ dnů…

1. adventní A (27/11/2022)
Iz 2, 1-5/ Ř 13, 11-14/ Mt 24, 36-44

Letošní advent začínáme Izajášovou vizí slavné budoucnosti Jeruzaléma. Slavná budoucnost Jeruzaléma znamená také slavnou budoucnost celého světa.

Ovšem zatím (myslím v době Izajášově) prožívá Jeruzalém i svět dosti neslavnou přítomnost. Krizi, jakou dosud nepoznal. Hrozí válka nejprve s aramejskou Sýrií a severním Izraelem a pak s Ašúrem. A ta bude opravdu strašná. Ale ani duchovně- morální stav Božího lidu není mírně řečeno: žádná sláva. A pokání se nekoná. Tak to máme krizi kolem dokola. Krizi uvnitř. Jak toto může dopadnout? No, jak asi?

Tak do toho Bůh mluví skrze Izajáše o slavné budoucnosti Jeruzaléma a národů. Hebrejština (aspoň ta stará) si nelibuje v abstraktech jako právě "budoucnost". Je tam něco "dny potom", "dny nakonec" nebo taky "dny úplně vzadu". (Budoucnost je pro starověkého člověka vzadu - za námi.) Buberův překlad do němčiny to vyjadřuje poetickým archaismem "in Späte der Tage". To je něco jako, "až bude pozdě dnů". Prostě, až přijde ten čas, Hospodin způsobí, že Jeruzalém se stane touženým cílem poutníků z mnoha národů. Před tím tam občas přišel někdo válčit, dobývat a drancovat. Teď se tam budou chodit klanět Hospodinu a učit se jeho slovu. To, co teď nezajímá ani samotný Boží lid, bude zajímat celý svět.

"Bůh Jákobův..." (Všimněte si: Bůh toho lstivého a úskočného Jákoba. Taky ovšem Bůh, který              z tohoto Jákoba vykřesal nového člověka). "On nás bude učit svým cestám," budou si říkat ti poutníci. "A my po těchto jeho cestách budeme chodit." Tedy: budeme se jimi řídit. Všechny národy se jimi budou řídit. Dobrovolně, rádi. To bude krása!

Pak už nebudou války. Jestli se válčí ve jménu víry a náboženství... A teď nemyslím legitimní obranu, ale to že jeden stát napadne druhý prý kvůli víře..., pak to znamená, že buďto ještě nic nepochopil anebo prachsprostě zneužívá Boží a Kristovo jméno. To je ještě horší.

Ale jednou, v budoucnosti, kterou dá Bůh, to bude JINAK. Pak už nebudou potřeba zbraně ani            k obraně. Protože nikdo už nebude mít útočné choutky. Dokážeme si představit takový svět?!

Milí Jeruzalémané, takové má s vámi a se světem plány Bůh. Právě pro tuto Boží budoucnost, snažte se vy, kdo znáte Boží slovo, podle něj žít už TEĎ. Věřte té dobré budoucnosti a projevte to tím, že se budete řídit Hospodinovým Slovem. Zajímejte se o ně a žijte je. Už nyní.

V dalších čteních slyšíme slova: "probudit se", "bdít", "být připraven". Právě v nejospalejším ročním období slyšíme něco takového. "Probudit se, bdít, být připraven" to jsou takové obrazy, podobenství. Co v těchto souvislostech znamenají? Jak to máme dělat, abychom bděli?

No, předně o nich máme vůbec přemýšlet. Když o nich přemýšlíme, napadne nás nejspíš něco takového: Protože nevíme, kdy se to stane. A protože to může přijít už dnes. Máme to žít UŽ DNES. Ať to pro nás začne nejpozději dnes! Žijme podle Božího slova už dnes! "Nuže, dome Jákobův, choďme ve světle Hospodinově!" A nejhlavnější smysl Písma je láska. Láska k Bohu celým srdcem        a pak láska k bližnímu. A bližním je každý. Zvlášť ten, kdo potřebuje pomoc. A to je celé. Až přijde "pozdě dnů", Bůh bude po nás chtít pořád to samé: lásku. Takovou lásku, jako můžeme vidět             v příběhu Ježíše z Nazareta.

Sv. Pavel pro to používá také pěkný obraz: obléknout se do Ježíše. Prý to vychází z antického divadla. Vzít na sebe roli. Ztotožnit se s ní. S postavou, kterou máme "hrát". Stát se pro druhé zjevením nebo taky znamením Ježíše. Nikoli navenek,ale uvnitř. Smýšlet jako on. Milovat jako on. Na jiném místě (Ga 3, 27) tentýž apoštol píše: "Vy, všichni, kdo jste pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli." Chovejte se a smýšlejte jako ten, do kterého jste "namočeni". Žijte své křesťanství pořádně. Až on přijde, bude ho zajímat jediné: "Máš lásku?" To člověk "neukecá". Buď má nebo nemá. A taková láska potřebuje čas, aby mohla vyrůst, protříbit se a dozrát. Nemyslete si, že máte dost času a že to doženete někdy příště. "Zítra, zítra"... Je nejvyšší čas začít. Teď. Dnes.