Ach, ty nešťastné majetky…!

28. neděle během roku B

Am 5, 6.7. 10-15/ Žd 4, 12-16/ Mk 10, 17-31

Nejprve něco málo k našemu naslouchání.

První poznámka možná vyzní banálně: Pozorně naslouchejme biblickým čtením. Podtrhl bych "pozorně". V naší liturgii se na oznámení evangelního čtení odpovídá slovy: "Zbožně je vyslechněme." Myslí se to evangelní čtení. Nevím, jak si představujete zbožné vyslechnutí evangelia vy. Já jako pozorné. Co tam opravdu je? Co opravdu najdeme v biblickém slově? Nejde jen o první dojem. Nejde vůbec o dojem. Je potřeba do slova hlouběji proniknout. Ponořit se do něj. To chce čas. Vracejme se k biblickým čtením. Přemýšlejme o nich. Ptejme se nad nimi. Nosme je v srdcích. To jest snažme se s nimi být ve vnitřním kontaktu. Myšlenka nosit nebo chovat biblické slovo v srdci - na srdci mě osobně přijde velmi inspirativní. Nebojme se neobvyklých otázek a myšlenek.

Jestliže si myslíme, že jsme něco pochopili, zkusme se na to podívat nově a jinak. Připusťme, že může být vedle toho našeho i úplně jiné pochopení.Osvobodí nás to od našich schémat                          a zjednodušení, která si "automaticky" utváříme. Vždycky jste s to pochopit jen malou část. Máme tendenci zjednodušovat a zevšeobecňovat. Děláme to všichni. Ani si to neuvědomujeme. Já taky.

Biblický text to je svět sám o sobě. Jako takový vede spíš k rozvoji, k myšlenkovému bohatství            a pestrosti. V nás. V naší mysli. V naší představivosti. Nechme se vést. Nechme v sobě biblické slovo, jak se někdy říká, "pracovat". Vezměte moje povídání jen jako pozvání a uvedení do biblického textu. Když takto poslouží, budu rád.

Boží slovo, jak jsme slyšeli ve čtení z Listu Hebrejům, je živé, pronikavé, jiskřivé a svítivé. Vyjevuje, co je v nás. Každá skvrnka, každá vada na kráse se v jeho světle vyjeví. Tak nás soudí. Konfrontuje nás s Pravdou. Ale taky ukazuje, že ten, který nás soudí, je milost sama. Jeho trůn je trůnem milosti. Ukazuje nám pravdu, abychom se odvážili k tomuto trůnu přiblížit a mohli čerpat... MILOST.

A teď už ten příběh o bohatém mladíkovi. Setkává se s Ježíšem. Evangelium nemá formu traktátu na určitá duchovní témata. Je to příběh Ježíšova života. A taky příběhy lidí, kteří se za určitých okolností s Ježíšem potkávají. Úmyslně používám přítomným čas, protože tato setkání se dějí            i dnes. I my a naši současníci se setkávají s Ježíšem. A z těchto setkání se něco zrodí. Nebo taky ne.

Tak tento mladík. Z počátku o něm nevíme, že by byl bohatý. Hledá u Ježíše ujištění o svém věčném životě. Že na něm má - bude mít podíl. Neznamená už to samo o sobě, že je v zajetí sebe sama? Je zbožný a mravný. Věřme mu, že říká pravdu. Ale není to zaměření na sebe sama? Byť zbožné...

Tady můžu udělat malou odbočku do prvního čtení z Ámosa. Tvrdé slovo adresované elitám severního izraelského království v 8. st. př. Kr. Prožívají čas prosperity. Vytvářejí si svůj luxus. Užívají si ho. Ale nevidí chudé vedle sebe. Avšak nepředstavujme si je jako pouhé požitkáře. Chtějí sloužit Bohu. Chtějí, aby Bůh byl s nimi. Snaží se o to. Obětují. Zpívají Bohu písničky. Ale zůstávají    v zajetí sebe sama. Nevidí bolesti a trápení druhých. Boží přítomnost se jim může stát požárem (!), který zachvátí jejich domy i s luxusním nábytkem... A prozíraví umlknou. Dobré slovo nebude. To bude zlý čas. Proto jim Ámos říká něco jako: "Proberte se. Uvědomte si, kde to žijete. Snažte se pochopit, co se to děje." Totéž si máme vzít z jeho slova i my. Chcete, aby s vámi byl Bůh? Přestaňte se zabývat sami sebou.

Zpátky do evangelia k našemu mladíkovi. Ježíš neodpovídá na jeho otázku o věčném životě. Nemusí. Zve ho k něčemu jinému. Aby se odpoutal od sebe a začal myslet na druhé... On to v té chvíli nedokázal. Tím se neříká, že to byl jeho definitivní postoj. Možná to dokázal později. Kdo ví? V té chvíli se nedokázal od sebe odpoutat. Škoda! Taková příležitost! Ale žádné velké překvapení. Když už něco máme - a nemusí to být nutně peníze nebo hmotné věci. Když už něco máme - cokoli, co vlastníme a v čem hledáme své zajištění - těžko se toho vzdáváme. Je to tak těžké, že to prostě nedokážeme. V podstatě je to pro nás nemožné. Dotaženo do extrému: snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatý vejde do Božího království. "Jak těžké je vejít do Božího království!" Až nás    z toho zamrazí. Je to tedy s námi ztracené?! Může být vůbec někdo spasen? - U lidí je to nemožné (ř. para anthrópois adynaton), ale ne u Boha... U Boha je možné všechno (ř. panta gar dynata para tó theó). Bůh dokáže všechno. I toto. Když se Bohu svěříme - a budeme svěřovat... pustíme jednou         i to, čeho jsme se tak křečovitě drželi. A budeme opravdu svobodní...